František Tichý: Čekání na autobus

Pár dní zpátky mne na autobusové zastávce celkem vytočil dopravní podnik se svými novými jízdními řády, které platí až od 30. srpna. Jenže já potřeboval vědět, jak to jede v daném okamžiku a to jsem se nikde nedozvěděl. Zbytečně jsem tam strávil čtvrthodinu svého života. Kdybych totiž věděl, za jak dlouho mi ten autobus jede, došel bych do cíle pěšky a za kratší dobu.

V první chvíli jsem dopravci nepřál vůbec nic dobrého, ale jak mi chladla hlava, začal jsem přemýšlet nad tím, zda jsem náhodou moc nezpohodlněl a neotupil smysly. Před pouhým čtvrtstoletím bych byl ostražitější, datum platnosti by mi určitě neuniklo a pravděpodobně bych měl jízdní řád opsaný.

Také v obchodě se chovám úplně jinak. A pravděpodobně nebudu sám. Třem lidem stojícím přede mnou říkám fronta, když jsou už čtyři, přemýšlím, proč jede jen jedna pokladna a rozčiluje mne průběžné doplňování zboží, protože mi tam ty překypující palety překážejí. Pravda, před pouhým čtvrtstoletím by tam bylo víc lidí než druhů zboží, u regálu s ovocem by mne nepohoršovala plesnivějící mandarinka, protože by tam nebyla žádná. A když už, tak by tam byla fronta. A pořádná.

Na spoustu věcí jsme zapomněli, spousta věcí nám dnes připadá jak z jiného světa. Zapomněli jsme také na všechny ty emigrace po osmašedesátém a o lidech, kteří kdysi pomáhali jiným prchnout před válkou, mluvíme jako o hrdinech. Dnes se obehnáváme ploty a strašně se divíme, proč sem někdo utíká. Těm, co jiným pomáhají prchnout před válkou, říkáme překupníci nebo obchodníci a nemyslíme si o nich nic dobrého, jsou to přece zločinci. Výrazy migrant, běženec, utečenec nebo uprchlík nám splývají, což je ale stejně jedno, protože tím označujeme islamistickou verbež, od které přece nemůžeme čekat nic dobrého.

Slovo islám je od jisté doby takové zlé zaklínadlo. Když ho někdo vysloví, ostatní zpozorní a nic příjemného se jim nevybaví. Někdo možná polituje sedm desítek v náklaďáku udušených běženců, ale to je tak všechno. Křesťanská civilizace si přestává vědět rady a moc se jí nechce pomoci. Bojí se.

Je zvláštní, co všechno se jednomu prožene hlavou během několika minut čekání na autobus. A co se honí hlavou vám? Nákupy nebo běženci? Nějaký nápad, jak jim pomoci?