František Tichý: Omlazený biosaurus

Svoboda, Elektra, Máj, Dukla, Jas a Mír... Jména dnes už neexistujících ostravských kin. A to zdaleka nejsou všechna. V Ostravě jich bylo dost, ale s porevolučním příchodem multikin si klasické biografy neporadily a zmizely jako kdysi dávno předtím dinosauři.

Kdo v devadesátých letech zavítal do moderního multikina, už těžko se pak vracel do toho klasického, kde se jakoby zastavil čas. Pohodlí, kvalita promítání i nabídka titulů v tom sehrála roli. A přeměny starých sálů by byly tak nákladné, že je bylo jednodušší zavřít.

Že zrovna Luna přežila, je pro mne tak trochu záhadou. Nebyl jsem tam, co jsem se odstěhoval z Výškovic, což už bude skoro dvacet let, takže těžko mohu vědět, proč tomu tak je. Ale podařilo se. A nejen přežít, i vzkvétat.

Zvenčí vypadá téměř stejně jako dřív a uvnitř vlastně taky. Šikovní architekti se totiž při rekonstrukci a nezbytné modernizaci snažili původní ráz zachovat, což se jim, myslím, docela povedlo. A některé vychytávky se mi opravdu líbí - jako například designová otopná tělesa tvářící se jako obrazy nebo světelné lišty v podlaze, které prostor zvláštně oživily.

Fascinuje mne, jak některé stavby dokáží přežít téměř vše a jiné ne. Jak si některé z nich získají oblibu a cítíte v nich nějakého ducha, pohodu... To mi nějak chybělo v jiném a od Luny nepříliš vzdáleném komplexu Odra. Vidíte to, dnes jde k zemi.

Něco jsem si tam zamlada taky prožil, ale významnější věci se odehrály jinde. Uvidíme časem, co tam bude a jak se to ujme. Nechám se překvapit.