František Tichý: Schovám se za kartičku

Když jsem byl jako začínající redaktor vysílán do ulic točit ankety, rychle jsem si zvykl na to, že se se mnou řada lidí nechce bavit. A časem objevil fígle, jak některé z nich k odpovědi nenásilnou formou přimět.

Když se o něco později se mnou odmítali bavit někteří starostové - třeba jen kvůli nedostatku času - rychle jsem se naučil hledat alternativní řešení. Vyloženě vynadáno jsem jako redaktor dostal jen jednou, ale potřebné vyjádření jsem poté získal, takže i to vlastně dopadlo dobře.

Dalo by se říci, že nejvíce jsem toho schytal v době, kdy jsem z rádia nevytáhl paty. To když jsem připravoval a četl zprávy. Ale v 99 procentech se vše vysvětlilo a s dotyčným nebo dotyčnou jsme pak ještě hezky poklábosili.

V posledních letech se v roli webeditora pohybuji téměř výhradně po rozhlasových budovách. Buď něco přepisuji, tvořím nebo upravuji v kanceláři, takže s lidmi téměř nepřicházím do kontaktu. Pokud ovšem zrovna nefotím na některém z koncertů ve Studiu 1. A právě k focení se váže má poslední negativní zkušenost.

Byla středa večer a ve Studiu 1 právě začínal další z příjemných koncertů folklórního cyklu Zpěvem k srdci. S Jankem Rokytou jsem byl na focení domluvený. Ostatně všech účinkujících se před jejich vystoupením ptám, zda můžu fotit, a pokaždé se snažím "otravovat" jen po nezbytně nutnou dobu, protože chápu, že pro návštěvníky jsem rušivý element, přes který nevidí a tak podobně.

Ale zpátky ke středě. Když jsem tedy bezprostředně po začátku koncertu naklusal s foťákem před pódium a potichu začal mačkat spoušť, začal na mne jakýsi postarší pán šeptem křičet: "Běž pryč! Běž už pryč!"

Docela mne to zamrzelo. Snažím se dělat obrázky pro potěšení druhých, aby si mohli atmosféru koncertu připomenout, ty, co nebyli, tímto třeba nalákat na další... A najednou toto! A vysvětlit mu to nemůžete, protože je koncert.

Ten den jsem se po studiu pohyboval bez rozhlasové kartičky. Na domácí půdě se s ní totiž cítím jako lehce chorý exhibicionista. Ovšem teď si říkám, že kdybych ji měl, možná by ten "křikloun" pochopil, že jsem tam pracovně a nesbírám obrázky do soukromého archivu.

Příště se zkrátka schovám za kartičku a uvidím. Pravděpodobně si ale na tyhlety reakce zvyknu a přestanu je řešit. Obzvlášť když těch pozitivních je mnohem víc. Takže mi to za to stojí.

Hezký den!