František Tichý: Týden plný barev

Začátek týdne vypadal jako každý jiný. Lidé šli do práce i z práce, na nákupy a tak podobně. Pár lidí už ale usilovně chystalo pódia a zázemí pro barevný týden. V úterý totiž začal dvoudenní Festival v ulicích, letos poprvé předsunutý před samotné Colours. Nabídl spoustu dobré muziky, divadel a dalších atrakcí - vše v podstatě v centru města.

Trošku mne sice mrzí, že centrální náměstí vypadalo jako v jiné dny a že se mu barevný týden tak nějak vyhnul, ale nemůžeme centrem chápat jen to nejtěsnější okolí staré radnice, kde ale vlastně jedna stage byla. Když jedeme do Prahy nebo Brna, také nechodíme jen po Václaváku nebo Svoboďáku. A dnešní centrum Ostravy je, zdá se, kousek jinde...

A tak zatímco ve starém centru na první pohled život plynul svým víceméně běžným tempem, na Karolině intenzivně tepal. Střídali se tam umělci docela zvučných jmen, děti - a nejen ty - řádily na nejrůznějších atrakcích - to v rámci projektu Barvy v pohybu a na své si přišly i mlsné jazýčky, na gastrofestivalu Jak šmakuje Moravskoslezsko.

A aby toho nebylo málo, tak nové přístaviště u řeky Ostravice nabídlo Duhové plavení a kluby Marley a Cooltour ve středu hostily konferenci Czech Music Crossroad. Na ní špička odborné hudební veřejnosti zkoumala kvalitu české scény.

Hudba ale zněla i z dalších míst - například od Domu umění.

Ve čtvrtek pak odstartovaly samotné Colours. Dlouho očekávaný hudební svátek vstoupil do už 13. ročníku a pokud mne paměť neklame, tak do třetího ročníku v působivém industriálním prostředí Dolní oblasti Vítkovice.

Je fajn, že Ostrava našla způsob, jak efektivně využít průmyslovou část své minulosti. Navíc jinak než klasickými prohlídkami těchto areálů, i když i to je chvályhodná a nejen turisty vítaná činnost. A jinak by to asi ani nešlo.

Ale chtěl jsem tady taky říct, že snaha ještě více pozvednout kulturní úroveň Ostravy a okolí nestojí jen na Colours. Koná se zde celá řada jiných akcí a festivalů, které jedinečné prostředí průmyslových areálů využívají. I když asi nejvíce pozornosti na sebe strhávají akce v Gongu, tak bych rád připomněl například existenci dolu Michal, kde se minulý měsíc konal už poněkolikáté festival MichalFest.

Ač jsou v Ostravě stavby, na které nejsem zrovna hrdý, a dějí se zde věci, za které se možná i trochu stydím, tak jsem Ostravanem rád. A jsem rád, že jsem se před asi patnácti lety rozhodl z Ostravy neodejít a nenechat ji na holičkách a napospas. I když je do ideálu hodně daleko, tak stojí za to tady žít a pomáhat jí. Anebo možná právě proto.