František Tichý: Vnímání času

Čas se nám nekonečně vleče zpravidla ve frontách, při čekání na zpožděný spoj, nebo třeba při čtení něčeho, co nás nebaví, ale z nějakého důvodu to přečíst musíme. Na druhou stranu strašně rychle uteče dovolená, setkání, kde o zábavu není nouze, nebo třeba i nějaký ten příspěvek, rozhovor v rozhlase, který vás právě zaujme.

V rádiu toho o čase víme hodně, minuty a vteřiny tady přepočítáváme neustále - při sestavování zpráv, při tvorbě příspěvků, při vysílání. A tak taky někdy o dobré čtyřminutové reportáži řekneme, že utekla, jako by měla jen minutu, a naopak horší ani ne minutový příspěvek zhodnotíme slovy, že je to nekončící kláda.

Také nás svého času učili, že vteřina ticha v rádiu je strašně moc. Takže, když se něco ve vysílání nepodaří spustit hned ale třeba až za dvě vteřiny, moderátor má pocit, že uběhly aspoň dvě minuty a on při tom zestárl minimálně o dvě hodiny. Inu, čas je relativní.

K napsání této poznámky mne ale inspirovalo něco jiného - vzkaz "Přijdu hned", se kterým jsem se setkal při nedávné návštěvě jednoho z ostravských úřadů.

Co je to "hned"? Toto slovo zpravidla užíváme ve spojení s něčím neodkladným, co se má udělat hned teď. Čili vzkaz "Přijdu hned" vlastně znamená okamžitě, teď. "Přijdu teď" ale nikdo nenapíše, protože už ve chvíli, kdy toto vyvěsí, musí zákonitě přicházet.

V mém případě ono "hned" trvalo asi pět minut, během kterých jsem mohl přemýšlet nad ledasčím. A mimo jiné jsem si vzpomněl na vyvěšené cedulky podobného znění: "Přijdu za 10 minut" nebo "Jsem na obědě".

U takového "Přijdu za 10 minut" máte určitou jistotu - přávě těch deseti minut. Co ale po přečtení takového vzkazu hryže v hlavě, je to, kolik času od vyvěšení cedulky uplynulo. Má smysl čekat nebo jít raději někam jinam, je-li ta možnost?

U cedulky "Jsem na obědě" je to ještě horší, tam je neznámých proměnných víc. Nevíte, jak dlouho tam cedulka visí, netušíte, jak dlouho ten člověk jí, jestli na jídlo dlouho čekal, do jak vzdáleného podniku na ten oběd šel. Takže přijde už? Nebo až za hodinu?

Zkrátka - s tím časem je to složité a jeho vnímání je velmi individuální. Záleží totiž také na tom, jestli zrovna někam spěcháte, nebo dokonce na tom, jaké je počasí! Je asi pravděpodobnější, že v příjemném letním sluníčku někde počkáte i deset minut, ale v zimní plískanici?

No, v každém případě doufám, že v té relativitě času vám čtení této mé poznámky uteklo a že se čas nevlekl.