Ivana Šuláková: Advent a prarodiče

3. prosinec 2017
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Dnešek je začátkem liturgického roku, ve kterém věřící očekávají příchod Spasitele, připravují se na Vánoce, rozjímají a věnují se dobročinnosti. Letos je předvánoční období o něco kratší, protože poslední adventní neděle připadá na Štědrý den. Až dnes večer zapálíte první svíčku na nazdobeném věnci, možná si vzpomenete i na ty, kteří ve vašem životě sehráli významnou roli.

Není to tak dávno, co se mě někdo zeptal, jestli existuje něco, co postrádám z dětství. Když jsem se snažila odpovědět, vytanula mi na mysli celá řada věcí, které mě v dětství doprovázely a teď bych je brala zase: bezstarostnost, čas na zábavu, bezprostřednost, naprostý pocit bezpečí, klidný spánek, těšení se z maličkostí, neochvějná důvěra v lidi kolem mne.

Když jsem se ale zamyslela pořádně, zjistila jsem, že všechno, co jsem vyjmenovala, si mohu znovu pořídit. Jen to chce trochu větší úsilí a schopnost rozlišit, co je či není důležité.

Co mi ale teď v životě opravdu chybí a bohužel už nikdy nemůžu mít, jsou prarodiče. V mém životě sehráli velmi významnou roli. Byli tu pro mne kdykoliv, když jsem je potřebovala. Stejně jako rodiče, ale byli prostě jiní.

Dobroty, které mi dávali, byly tak nějak sladší, než ty od táty a mámy. Tresty, které mi taky občas taky udělovali, bolely více a déle, i když na mě ani ruku nevztáhli. A detaily šťastných i poučných chvil, které jsem s nimi prožila, si i po letech často vybavuji s přesností, která mne dokáže hodně překvapit.

A proč o tom mluvím právě teď? Protože se mi ony chvíle z dětství vracejí v těchto dnech mnohem intenzivněji. Může za to rozhlasový projekt Ježíškova vnoučata, v němž naprosto cizí lidé plní přání osamělým seniorům z celého Česka. Příběhy starých lidí i jejich dobrodinců jsou veselé i smutné, a mně osobně mě dojímají až k slzám. A právě díky nim mi došlo, že i když mnozí z nás už žádného prarodiče nemají, díky Ježíškovým vnoučatům je opět mít můžeme. Nebude nás sice pojit krevní pouto, ale chuť vzájemně se obohatit o dobré pocity.

A co vy, milí posluchači, máte svou babičku nebo dědečka? Nebo jich snad chcete mít více? V tom případě si na internetu najděte www.jeziskovavnoucata.cz. Pořád je tam dost seniorů, kteří nemají vůbec nikoho a kteří se těší na to, že alespoň tyto Vánoce na ně bude někdo nezištně myslet.

A upřímně – mně osobně by strašně mrzelo, kdyby v tom našem seznamu zůstalo nesplněné byť jediné přání. A i když už na Ježíška, coby nosiče vánočních dárků, nevěřím hodně dlouho, věřím naopak v to, že jeho vnoučat je mezi námi dost.

autor: š.iva
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.