Ivana Šuláková: Chuligáni k nám nepatří!

Ač jsem žena a ta s fotbalem příliš často spojována není, mám tento sport opravdu moc ráda. Chodila jsem na něj coby divák ještě jako teenager a o pár let později i jako sportovní redaktorka. Musím ale také dodat, že jsem odjakživa duší patřila do ostravských Vítkovic. Teď už se tam sice špičkový fotbal nehraje, ale já zažila dobu, kdy byl vítkovický fotbal opravdovým pojmem. Nechyběl v Poháru UEFA ani v Poháru mistrů evropských zemí. Byla jsem u toho a fandila jsem ostošest.

Ale ať už jde o starý dobrý fotbal vítkovický, baníkovský nebo jakýkoliv jiný, vždy jsem na něm obdivovala především jeho eleganci a současně napětí, které přinášel na hřišti i v ochozech. Fandění k němu pochopitelně patří. Má různé podoby a i ty se v průběhu posledních pětadvaceti let hodně proměnily. Ke slovu přišly fanouškovské hymny, weby, srazy a... teď byste možná čekali, že dodám i "násilí a demolování nejen zařízení stadiónů".

Já to ale neřeknu! Chuligáni totiž nemají s fanoušky nic společného. Chuligáni jsou lumpové, kteří si přišli vybít své negativní emoce na někom, nebo něčem, jiném. Je jim vlastně úplně jedno, jestli se hraje fotbal, hokej nebo se boxuje. Sportovní zápas je pro ně jen záminkou, zástěrkou. Platí to ale nejen pro notorické rváče a násilníky. Není totiž žádným tajemstvím, že se mezi ně implementovali i daleko nebezpečnější političtí radikálové.

A tak, milí příznivci opravdového sportu a fotbalu obzvláště: nedejte se! Až před vámi bude zase někdo s opovržením poukazovat na rádoby agresivní fotbalové fanoušky, vysvětlete mu, že chuligáni k fandům nepatří. Nedovolte, aby byl tento úžasný sport spojován s násilím. Určitě i vy chcete nadále v českých fotbalových pamětech číst o Bicanovi, Nehodovi, Masopustovi, Panenkovi či jejich nástupcích, a ne o hooligans, kteří pustoší stadiony, města a pověst české kopané vůbec!