Ivana Šuláková: Dopravní masakr

Taková dopravní omezení, která momentálně v Ostravě panují, pamatuji naposledy před listopadem 1989, v době prvomájových průvodů. Současnou ulicí 28. října se tehdy valily davy povinně skandujících lidí a doprava, nepočítaje v ní alegorické vozy, prostě musela ustoupit.

Ta dnešní blokáda je prý taky dočasná, ale zato mnohem déle trvající. A taky hromadnou i automobilovou dopravu neblokují zástupy lidí, nýbrž kolony stavebních strojů. Davy lidí naopak zůstávají nedobrovolně o mnoho minut déle uvězněny v nedýchatelném vzduchu zpožděné hromadné dopravy.

Zažila jsem si to vícekrát. Nedobrovolná vyhlídková jízda ze Svinova do centra Ostravy oklikou přes Vítkovice mě sice zavedla po hodně dlohé době do míst mého mládí, ale hlavně mě obrala o spoustu nervů a času. Záviděla jsem přitom při pohledu z okna rychlost a pohodlí okolojedoucím řidičům v autech, a tak jsem po pár dnech přesedla taky za můj volant.

Jenomže - ouha! Na cestě jsem nakonec strávila ještě více času, než jízdou vyhlídkovou tramvají! Tolik objížděk, kolik jich momentálně v Ostravě na motoristy číhá, nemůže s klidem zvládnout ani naprostý flegmatik. Já jím tedy rozhodně nejsem.

Na rozčilování jsem ale rezignovala. Nemá smysl. Stejně jako nemá smysl neustálé pokukování po hodinkách a ujišťování se v tom, že ani tentokrát nedojedu do práce včas. Už jsem se prostě smířila s tím, že si sice toto léto mohu díky volnu školáků v tramvaji i sednout, ale zato budu cestovat dvojnásobně dlouho.

Jen mi je líto těch, kteří do Ostravy přijeli třeba jako turisté. Musejí mít zmatek v hlavě i v cestovním itineráři. Jednoho takového jsem v pátek ráno potkala u nádraží ve Svinově. Ptal se mě na cestu. Prý se stále točí v kruhu. Snad podle mé navigace nakonec cestu našel.

Jen si nejsem jistá tím, jestli během doby mého vysvětlování v Ostravě nepřibyla nějaká další uzavírka. V takovém případě se onen pán kolem Svinova toulá možná dodnes.