Ivana Šuláková: I dobré příklady táhnou

14. září 2014
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Tento týden jste v ulicích mohli potkávat podivné bytosti. Některé měly křídla, jiné jen trička s nápisem, ale všem z vlasů trčela černá tykadla s bambulkama na koncích. Pokud jste na ně taky natrefili, víte, že nešlo o žádné návštěvníky z vesmíru ani o podivný hmyz. Byli to dobrovolníci-Světlušky, kteří pomáhali nevidomým v tradiční sbírce Nadačního fondu Českého rozhlasu.

Znáte rčení "Příklady táhnou"? Ani netuším, odkud pochází. Možná ho do mé dětské hlavy kdysi dávno zasela politická propaganda předlistopadové doby. Možná je ale mnohem mladší a stojí za ním pouhé lidské zkušenosti.

V každém případě jsem si tento týden ověřila, že je v něm kus pravdy. Byla jsem totiž svědkem jedné události, která se stala motivací k dobrému skutku i pro jiné lidi. Pro někoho bude možná trochu banální, ale mně chytla za srdce.

Jela jsem tramvají a pozorovala dvě studentky v kostýmech Světlušek. Protože jsem z Českého rozhlasu, věděla jsem, že nejde o recesi. Byly to dobrovolnice, které se chopily nelehké úlohy výběrčích finančních darů určených nevidomým lidem.

Mířily, stejně jako já, do centra Ostravy. Vypadaly v těch plastových křídlech na zádech a s bambelajícími se tykadly na hlavě opravdu mile a já si v duchu říkala, kolik lidí jejich kouzlu dnes odolá a řekne jim "Ne!" nebo raději rovnou otočí hlavu na opačnou stranu.

Role dobrovolníků takových bohulibých sbírek totiž není jednoduchá. Souvisí i s faktem, že sbírek je stále více, peněz stále méně a natažených dlaní s prosbou o pomoc je nepočítaně.

Když jsem sedíc v tramvaji přemýšlela nad tím, jestli mají vybrané peníze šanci alespoň trochu zmírnit dopad osudu na nevidomé lidi, stalo se něco, co bych opravdu nečekala. Odkudsi ze zadní části tramvaje se ke stojícím Světluškám prodral asi čtyřicetiletý chlapík s otázkou, jestli může do sbírky taky přispět.

Světlušky nevěřícně zíraly na člověka, který se o dárcovství hlásil jen tak, sám od sebe. Asi takových moc nepotkávají. A mě taky poklesla nevěřícně čelist. Ba, dokonce, o pár okamžiků později jsem doslova koukala s otevřenou pusou. K onomu muži se srdcem na pravém místě se totiž vzápětí připojili další dva lidé, kteří do té chvíle stáli nečinně opodál.

Věřte mi to nebo ne, ale docela mě to dojalo. Fakt, že jsme ještě neztratili víru ve smysl dobrých skutků, je prostě úžasný. Taky jsem se utvrdila v tom, že "příklady opravdu táhnou". A jak vidno, i v tom dobrém!

autor: š.iva
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.