Ivana Šuláková: Nový rok i s chybami
Byl váš včerejší Silvestr bujarý, nebo jste si ho užili v klidu v kruhu rodiny, či pouze sami se sebou? Ať už to bylo tak či onak, jedno je jisté – rok 2016 je definitivně minulostí a my právě vstupujeme do roku nového, většinou s přáním, aby byl lepší, než ten starý.
V závěru tohoto pracovního týdne jsem mým kolegům, známým z okruhu profese i přátelům posílala novoroční přání. Vinšovala jsem jim nový rok plný pracovních i osobních úspěchů. Novoročenka ale měla ještě dovětek, který zněl: A pokud na cestě narazíte na překážku, nebojte se jí! Je tu proto, abychom si více vážili toho dobrého!
Možná někomu z vás přijde příliš melodramatický, ale věřte mi, že pro mne je jen odrazem reality loňského roku. Patřil k těm nejobtížnějším v mém životě a jeho důsledkům se nevyhnu ani letos. Nejsem fatalista, a tak životní facky nepřijímám bez nutkání se bránit. Vyprovokují mě obvykle k opatřením, aby se pro příště tyhle kotrmelce neopakovaly.
Jenomže, do cesty se vám občas postaví těžká zkouška, které se nemáte šanci vyhnout, a to ať děláte, co děláte. Často ani pro příště. Můžete s tím udělat jediné – nechat se prostě životem vyfackovat, někdy i opakovaně a pak, o něco později si s o to větším potěšením užívat, když vás naopak pohladí po tváři a dopřeje vám radost.
Poznáváte v tom i vy nějaký váš osobní příběh? V tom případě – vítejte v klubu věčných optimistů! A o tom je právě dovětek mé novoročenky: Pokud na cestě rokem 2017 narazíte na překážku, nebojte se jí! Je tu proto, abychom si více vážili toho dobrého!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
