Ivana Šuláková: Olympijský festival
Ostrava žije už desátým dnem olympiádou více než jiná česká města. Stejně jako Brno hostí Olympijský festival, přehlídku několika desítek zimních sportů. V Ostravě se odehrává v areálu Ostravar Arény, odkud vám tamní dění průběžně zprostředkováváme.
Sport mám ráda, i když se mu teď sama aktivně nevěnuji tolik jako před lety. Nic se ale nezměnilo na mém fanouškovském nadšení. Když se hraje něco, co mám obzvláště ráda, jsem ochotná nastavit si budík i na nějakou nekřesťanskou noční hodinu a pak s nadšením povzbuzovat české sportovce u televizní obrazovky.
Olympiády k tomu bývají skvělou příležitostí, tu letošní zimní nevyjímaje. Letos mám ale velké privilegium, můžu to nejdůležitější zápolení sledovat hned na několika velkoplošných obrazovkách v areálu ostravské sportovní arény, kde se už desátým dnem odehrává Olympijský festival.
A nejen já. Zdejším areálem už od rána proudí zástupy lidí, kteří si sem přicházejí užít několik desítek různých sportovních disciplín i další zábavný program včetně fandění u přímých přenosů.
A proč o tom mluvím? Protože já sama považuji tento počin za skvělý nápad. Ne, nemyslím si, že by přivedl k pravidelnému sportování dospěláky, kteří zatím provozovali jen „gaučing“ a fandili výhradně z tepla svých domovů. Jsem ale přesvědčena o tom, že Olympijský festival bude inspirovat alespoň část z těch mnoha set dětí, které sem chodí v doprovodu svých učitelů.
Vidím každý den na vlastní oči, jak se u biatlonu, curlingu, snowboardingu či třeba bruslení mění znudění teenageři v nadšené mladé lidi s chutí poměřit své síly nebo vyzkoušet sport, o kterém doposud neměli ani tušení.
Vidím tady i desítky předškoláků, kteří poskakují jako na pružině a úplně se zajíkají nadšením, když se mohou podívat ze čtyřmetrové výšky Raškova skokanského můstku.
Přijde vám to málo? Ano, málo to bude, když ono nadšení pro sport nebude mít své pokračování. Je totiž třeba, aby fakt, že dítě chce bruslit, běhat nebo lyžovat, vyslyšeli i mámy a tátové. Bez spolupráce rodičů totiž z jejich potomků vyrostou jen další dospělí, kteří se budou sport znát jen z televizní obrazovky a z obrázků v časopisech. A to by byla opravdová škoda.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.