Ivana Šuláková: Pohodlí pacientů

Přes šest stovek podnětů řešili ombudsmani v krajských nemocnicích. Vyplývá to z posledních údajů, které zveřejnilo moravskoslezské hejtmanství. Pacienti si nejčastěji stěžovali na špatnou komunikaci, poskytnutou péči, ale také na kvalitu nemocniční stravy nebo komfort pokojů.

Co na to říci? Je fajn, že si my, pacienti, jejichž léčba se platí ze zdravotního pojištění, konečně umíme říci, co vlastně chceme. A je také dobře, že nám někdo naslouchá a snad má i snahu problémy řešit.

Já osobně většinou k nespokojeným pacientům nepatřím. Pamatuji si dobře, jak tuzemské zdravotnictví fungovalo na začátku 90. let minulého století a jak funguje teď. A tak mohu srovnávat.

Mnohé se změnilo k lepšímu - péče zdravotníků, kvalita diagnostických přístrojů, vybavení ordinací, čekáren i nemocničních pokojů. A i to jídlo v nemocnicích ve většině případů voní a chutná. Samozřejmě každý z nás má laťku nastavenou jinak, a tak i naše hodnocení a priority jsou různé.

Jedno se ale změnilo určitě - stále méně narážím u lékařů na neochotu a nevrlost, což bylo ještě před pár lety běžné. Tehdy jsem často ani neměla odvahu zaklepat na dveře ordinace v obavě, že na mne zase vykoukne nasupená sestra.

Dneska už při vstupu do dveří s vylepenými ordinačními hodinami nejen že nemám stažený žaludek, ale úsměv ženy, která mě žádá o zdravotní průkaz, mi často zvedne náladu. O ochotě nalézt společnou řeč třeba při hledání termínu pro objednání ani nemluvím.

Ano, a to je přesně ono - kromě odbornosti je pro mne úsměv a ochota pomoci na prvním místě v žebříčku posuzování kvality zdravotnického pracoviště. Pokud nechybějí, snadněji se smířím třeba s tím, že mi úplně nevyhovuje nemocniční oběd, že nemám po ruce televizi, nebo že se lékař, ke kterému jsem objednaná, zpozdil kvůli neplánovanému zákroku u akutnějšího pacienta.

Úsměv a vstřícnost prostě otevírají dveře. A platí do nejen pro ordinace a nemocnice. Jenomže, jejich kouzlo není v systému ale v lidech!