Ivana Šuláková: Pojistka

Už léta platím pojistku na škody, které mohou v mém domě vzniknout. Žiju v domnění, že i kdyby živel řádil více, než je zdrávo a odnesl si kus mojí střechy nebo zaplavil třeba suterén, bude to sice hodně nepříjemné, ale pojišťovna škody uhradí. Tento týden jsem ale došla k poznání, že to nemusí být tak docela pravda.

I mým městem se ve středu prohnala pořádná bouřka. Že měla velkou sílu, soudím nejen z ohromného množství vody, které jsem v ulicích po návratu z práce viděla, ale třeba také z toho, že déšť umyl už moje poněkud ušmudlaná okna shora až dolů, tedy v místech, kam obvykle nikdy nedosáhne, protože jsou pod střešním převisem.

Zatímco já jsem jásala nad čistými okny, sousedka z opačného konce bloku našich rodinných domů měla na kraji pláč. Před dvěma týdny totiž dokončila svůj úplně nový suterénní byt. Voda, kterou kanalizace nestíhala posbírat, jej kompletně zaplavila. Hasiči ji sice odčerpali, ale škody zůstaly. Prozíravá sousedka má ale pojistku.

Přesněji, má zbrusu novou pojistku. Uzavřela ji pouhých 12 dnů před velkou vodou. A proč zmiňuji oněch 12 dnů? Jsou strašně důležité. Kdyby se totiž velká voda přihnala v prvních deseti dnech, nedostane sousedka vůbec žádnou náhradu. Měla prostě štěstí. O štěstí se ale nedá vůbec mluvit, pokud jde o samotný suterén.

Ve standardní pojistné smlouvě totiž běžně uveden není, paní si změnu vynutila při podpisu dokumentu. Neměla štěstí, byla prozíravá. A tak, i když teď má starosti, alespoň ví, že na to nebude sama. Beru si z toho poučení - pořádně zkontroluji mou letitou smlouvu. Co říkáte, nestojí to za chvíli času? Možná se budeme hodně divit.