Ivana Šuláková: Poklad pod matrací

Čas od času si můžeme v novinách přečíst o vynalézavosti zlodějů. O jejich schopnosti vybílit nám bankovní konto, otevřít elektronicky zabezpečené auto, dům, byt, vloupat se nám do počítače a do soukromí.

Úsilí takových nenechavců je přitom často spojeno s notnou dávkou vynalézavosti a umu, a kdyby je nasměrovali správným směrem, mohli by možná dobýt svět. Jenomže, nežijeme v pohádce a zlodějů a podvodníků bude pořád dost, a tak se před nimi snažíme chránit, jak jen se dá.

Snad právě proto mě pořád uvádí v úžas nekonečná naivita některých lidí spoléhajících na matrace. Že nevíte, o čem mluvím? Inu, matracemi policisté lidově nazývají různé „domácí“ způsoby ukládání peněz. Naši prapředkové totiž kdysi schovávali úspory právě do matrací, ale také do peřin, polštářů, pod štosy vyžehleného prádla ve skříni. Prostě tam, kde si mysleli, že budou v bezpečí. Že si tak někteří staří lidé, nedůvěřující bankám, stále peníze ukládají, ještě dokážu pochopit, ale mladý člověk?

Jen si to poslechněte. Ostravští policisté zrovna vyšetřují krádež peněz, které si zloděj odnesl z polštáře, kam je šestačtyřicetiletý muž ukryl. Perličkou je, že se tak stalo v noci a majitel na onom polštáři dokonce spal!

V protokolech strážců zákona ale najdete i krádeže bankovek uložených v matracích, mezi knihami, v krabicích od bot i pod kobercem. Okradený majitel kobercového pokladu později přiznal, že si pár dnů před krádeží na inkriminovaném tepichu nechal předvést podomním prodejcem nějaký údajně skvělý vysavač.

Inu, my lidé jsme nepoučitelní. Kdybychom byli, neopakovali bychom stále stejné chyby. A taky by měli nejen policisté méně práce, byly by poloprázdné věznice, nenadávali bychom politikům, kteří si s tím nevědí rady a já bych možná neměla o čem psát tyhle Ranní poznámky.

I když, toho se vlastně vůbec nebojím! Už se těším na to, co nám v příštích letech předvedou ti, do kterých jsme v uplynulých dvou dnech vložili naši důvěru.

Hezkou a odpočinku plnou neděli vám přeje Ivana Šuláková.