Ivana Šuláková: Pořadník

Možná jste v našem zpravodajství tohoto týdne zaregistrovali informace o tom, že se v kraji budou stavět nové domovy důchodců. Nový přibyde třeba v Kopřivnici, v Krnově se také rozhodli bývalá kasárna přebudovat na bydlení pro seniory. Jenomže, to pořád nestačí!

Do poloviny tohoto století by každému devátému Čechovi mělo být více než 80 let. Stárnutí populace ale pociťujeme už teď. Máte-li v rodině babičku či dědečka, který má požádáno o místo v domově seniorů, víte přesně, o čem mluvím.

Podle moravskoslezského hejtmanství je aktuální čekací doba na místo v takovém domově několikaletá a neustále se prodlužuje. Na jedno lůžko přitom podle statistik kraje průměrně v regionu čeká 38 důchodců. A i toto číslo se má zvyšovat.

Jak takový problém řešit? Odborníci radí, myslet na stáří dříve. No, já třeba myslím: na důchodové připojištění, na mé fyzické i duševní zdraví, pročítám vše, co by se dnes mohlo hodit mým rodičům, a za nějakou dobu možná i mně, a prostě žiju aktivně tak, abych přechod do penze jednou ani moc nepocítila.

Nedovedu si ale představit, že bych už teď měla pomalu myslet na to, kde a jak budu jednou žít ve stáří. Vždyť je to absurdní! Nikdo z nás nemůže tušit, v jaké bude kondici, v jakém vztahu s rodinou, co si bude moci dovolit zaplatit a co ne. Pořadník na domov důchodců mi připadá jako déjà vu. Pamatujete si, jak v osmdesátých letech minulého století, v době permanentní nouze o byty, rodiče své potomky zapisovali do pořadníků o byt už v kojeneckém věku?! Většina se dočkala po dovršení plnoletosti.

No, já už mám plnoletost dávno za sebou a seniorský věk zase daleko před sebou. Kdy se tedy mám do pořadníku zapsat já?!