Ivana Šuláková: Poštovní rukojmí

Lidé staršího věku sice většinou nemají horentní příjmy, které by se pravidelně stávaly terčem útoků zlodějů, ale zato je dostávají pravidelně. A také si pro ně pravidelně chodí k poštovním přepážkám. A právě to je místo, kde k oné loupeži měsíc co měsíc dochází.

Jak jinak mám totiž pojmenovat fakt, že poštovní úřednice vnucují každému, kdo přistoupí k jejich přepážce, vše, co má zrovna po ruce: noviny, časopisy, pohlednice, drobné kancelářské potřeby a dokonce i možnost přispět na dobročinné akce. A někdy je vnucují tak vehementně, že se, obzvláště starší lidé ostýchají říci jednoduché a jasné NE, NECHCI!

Sama jsem byla nedávno svědkem situace, kdy se shrbený pán v letech i přes tiše pronesené "Víte, ale já mám malý důchod" přesto stal terčem neodbytného nátlaku poštovní úřednice. Nakonec také uspěla.

Také můj tatínek, mnohem mladší a čipernější důchodce, onehdy na adresu pošty, kam si chodí pro penzi, pronesl: "Cítím se tam jako rukojmí! Dávají mi peníze a hned si z nich chtějí něco urvat." Jenomže, ne každý starší klient České pošty je jako on a dokáže nátlaku odolat.

A tak se ptám, je vůbec nějaká šance vymanit se ze spárů těchto neetických praktik? Opravdu budeme muset přinutit naše rodiče a prarodiče k tomu, aby si na stará kolena založili bankovní účet jen proto, aby unikli otravným poštovním úředníkům?

Jenomže ono by to stejně bylo jako z louže pod okap. Jen co by si založili konto a uvedli povinné telefonní číslo, v tu ránu by je začali otravovat telefonní operátoři s nabídkami spoření, půjček a všelijakých jiných finančních produktů.

Tak tedy vlastně nevím, kde je riziko nechtěného rukojmí, alias riziko vymámení peněz z vaší kapsy, vlastně menší. A dá se mu vůbec uniknout?!