Ivana Šuláková: Pravěké jeskyně

K městu Příbor mě pojí jisté citové vazby, prožila jsem v něm totiž čtyři roky svých středoškolských studií. A nutno podotknout, že to byla léta opravdu báječná. Možná právě proto sleduji tamní dění stále s velkou pozorností. Jedním z posledních je rozhodnutí příborských radních, kteří chtějí zrušit jedno z místních hřišť.

No, podobné rozhodnutí by nebylo ojedinělé, kdyby... Kdyby toto hřiště nebylo staré pouhých 15 let. Vždyť ještě ani pořádně nestačili vyrůst z dětských let ti, kteří byli jeho prvními klienty! Radní Příbora tvrdí, že hřiště pro míčové hry na nábřeží Rudoarmějců neustále ničí vandalové a že se nevyplatí jeho oprava, která by přišla na zhruba 200 tisíc korun.

Argumentu opravdu nerozumím a připadá mi hodně zcestný. Copak je řešením rušit něco, co někdo systematicky ničí?! Nebylo by lepší udělat něco pro to, aby byli oni ničitelé lapeni, usvědčeni, pranýřováni?

Ano, 200 tisíc na opravu je velká částka, ale vždyť i Příbor má městské strážníky. Na rizikový areál mohou dohlížet nejen osobně ale i s pomocí případného nově instalovaného kamerového systému.

A také radnicí vyslovený argument, že sportovní areál je v málo frekventovaném parku, u mne neobstojí. Proč jej tedy město v této lokalitě před 15 lety vůbec stavělo? Obyvatelé měst a obcí v Moravskoslezském kraji v různých anketách hlasují pro kde co. Když nebyli tehdy v Příboře radní schopni rozhodnout kvalifikovaně, proč se nezeptali obyvatel města?

A nakonec ještě jedna poznámka. Dovedete si představit, že bychom měli zbourat vše, na čem se hlavně ve městech podepisují vandalové? To bychom žili za chvíli v naprosté pustině, nebo jako pralidé v jeskyních.