Ivana Šuláková: Razítko nestačí

Fakt, že v Česku oddaných párů ubývá, je nezpochybnitelný. Platí to i pro Moravskoslezský kraj. Mnozí sociologové za tím vidí odklon od tradičních hodnot, které byly se vstupem do manželství spojené. Otázkou ale je, o jakých tradičních hodnotách vlastně mluví. Je snad řeč o ženské roli matky a hospodyňky? Nebo o tradičním vůdčím postavení muže coby živitele rodiny?

Staré jistoty už dávno nejsou jistotami. Úbytek manželských párů je přece logickým důsledkem vývoje společnosti. Ženy, stejně jako muži, dělají kariéru, slouží v armádě, živí rodinu, poradí si s výměnou pokažené ledničky. Muži, stejně jako ženy, zůstávají doma s dětmi, výtečně vaří pro celou rodinu, nebojí se domácích prací a živí se třeba jako kadeřníci. Role se promíchaly a často už nejsou ani typicky ženskými nebo mužskými.

A to nejpodstatnější - ti, kteří se těchto rolí původně určených opačnému pohlaví dobrovolně ujali, jsou ke všemu spokojení. A stejně tak je spokojená spousta párů, kterým společný život neposvětilo razítko.

Ano, přicházejí tím o některé úřední jistoty. Jsem si ale jistá, že by nikdy neměnili s pofiderními jistotami těch oddaných, kteří z nefungujícího svazku neodcházejí jen kvůli dětem, společnému majetku, ekonomické nesoběstačnosti nebo faktu, že před knězem Bohu slíbili "manželství v dobrém i ve zlém".

V Třinci to s oslavami Národního týdne manželství určitě mysleli dobře. Jen to podle mne pojali tak trochu diskriminačně. U původního záměru totiž postrádám důraz na "partnerství". O něj jde totiž především, a to bez ohledu na oddací list.

Možná ale, že nakonec i ti, kteří jej nevlastní, budou příští rok v Třinci posílat do soutěže své náměty na spokojený společný život.