Ivana Šuláková: Revizor je taky člověk

Pokud v Ostravě cestujete bez platného jízdního dokladu, zaplatíte až 1500 korun. Ani tato částka ale mnohé neodradí od permanentního adrenalinového sportu spočívajícího v naprostém ignorování možného předplatného nebo jednotlivých jízdenek.

Já na něco podobného nemám žaludek, nervy a vlastně ani chuť. Revizorům dokonce tak trochu fandím. Vždyť jízdy zadarmo se koneckonců promítají do cen všech jízdenek. Když dopravce vybere méně, musí se někde ztráta kompenzovat.

Přece jen jsem se ale dostala do situace, kdy mi bylo rádoby černého pasažéra líto. Stalo se to před pár dny v autobuse číslo 37 na trase Svinov – centrum. Nastoupil do něj starší pán s těžkou taškou. Nejprve si našel bezpečné místo ke stání v rohu u zábradlí, poté si rozepl zip bundy, vytáhl z náprsní kapsy peněženku a pak kovové pouzdro s pečlivě uloženými jízdenkami. Když jednu z nich roztřesenou rukou nakonec uchopil a chtěl ji vložit do značkovacího strojku, bylo pozdě.

Začala revize jízdenek a revizor byl nekompromisní. Jen v mé blízkosti ulovil hned tři "černochy" a mezi nimi zmiňovaného seniora. Argumentoval, vysvětloval, měl pláč na krajíčku, ale nebylo to nic platné. Bylo mi ho líto. Měla jsem ho celou dobu na očích, a tak jsem viděla, že opravdu nechtěl jet zadarmo. Jenomže, bude revizor na můj postřeh zvědavý? Nemám žádné důkazy! Zkusila jsem to. Budete se, dámy a pánové, asi divit, ale ten muž s odznakem dopravního podniku mé svědectví skutečně uznal.

Vážený pane, vy, kterého si veřejnost většinou vůbec neváží, ba vás dokonce nemá ráda. Vy, který občas dostanete do zubů a v lepším případě si vyslechnete nejednu nadávku. Díky! Díky za toho starého pána, který jen proto, že jste se zachoval jako člověk, může i ze své beztak nevelké penze koupit vnoučatům vánoční dárek.