Ivana Šuláková: Rozhlasová rodina

Patřím k těm, kteří slaví rádi. Důležité ale je, aby u toho byli lidé, které mám ráda. Bez nich totiž žádná oslava nemá tu pravou sváteční atmosféru.

Když jsem byla mladší, litovala jsem, že nemám sourozence, moje nejužší rodina mi připadala taková nějaká hubená. Z útlého dětství jsem si totiž pamatovala rodinné sešlosti čítající padesát i více lidí. Aby bylo dost místa pro všechny, scházeli se v sále místního kulturního domu. No bodejť, když moje babička pocházela z dvanácti sourozenců!

Dvanáct sourozenců nemám a už nikdy mít nebudu. Nemám ani dvanáct potomků takže se padesátihlavé sešlosti pokrevních příbuzných už asi nedočkám.

Mám ale štěstí. Jsem součástí ještě jedné rodiny a daleko početnější. Nejde o pokrevní příbuzné ale o rodinu, se kterou sdílím společnou vášeň - rozhlasové vysílání. Pokud si myslíte, že přeháním, mýlíte se. Jsem skutečným patriotem se vším všudy.

V praxi to znamená, že rozhlas pro mě není jen zdrojem obživy. Je pro mne druhou rodinou, se všemi jejími radostmi i starostmi, s lidmi, které mám ráda i s těmi, které bych občas nejraději zavřela někam do komory.

A dělá mi ohromnou radost, když stejně, jako myslíme my na vás, naše posluchače, myslíte na nás i vy, kteří sedíte na opačné straně rozhlasového vysílání. A to nejen, když v kalendáři najdete naše jméno a pošlete nám gratulaci.

Takže díky vám všem, Alenkám, Karlům, Aničkám, Mirkám... vám, kteří na mne i na mé kolegy myslíte a dáváte nám vědět, že to, co pro vás tvoříme, netvoříme zbytečně. Krásnou jarní neděli celé naší rozhlasové rodině přeje Ivana Šuláková.