Ivana Šuláková: Rýžákoví hlídači

Jezdím denně na trase Opava - Ostrava, a tak mám možností k prohlížení spejerských výtvorů nepočítaně. Jejich přehlídka začíná na čerstvě omítnutých fasádách opavských budov, pokračuje popelnicemi, nádražním podchodem, vlakovými soupravami a s drobnou obměnou se poté opakuje v 35 kilometrů vzdálené Ostravě.

Kdybych pravidelně cestovala třeba mezi Novým Jičínem a Frýdkem-Místkem, určitě to nebude jiné. Dopadení čtveřice otravských sprejerů je jen kapkou v pomyslném oceánu lidí, kteří ve velkém ničí veřejný i soukromý majetek.

Jak na ně? Tuto otázku si nejen radnice měst a obcí kladou už dlouho. Stejně dlouho také zkoušejí různé metody, jak sprejerství zabránit nebo jak aspoň jeho hlavní aktéry chytit při činu.

Přiznejme si ale hned, že sprejeři jsou mnohem rychlejší, než všechny obecní kamerové systémy. Než hlídkující strážník dorazí na místo, jsou výlupci nenávratně pryč. Dokonce ani pokusy s prevencí v podobě ploch, speciálně vyhrazených pro graffiti, radnicím nevyšly. Sprejeři netouží po pravidlech a mezích! Prahnou po jejich porušování, po adrenalinu zakázaného ovoce.

Možná bych něco málo věděla o jednom typu náhražkového adrenalinu. Ony čtyři výtečníky, které teď policisté v Ostravě chytili, bych odsoudila ke speciálním veřejným pracím. Spočívaly by v dlouhodobém odstraňování sprejerských výtvorů, které napáchali nejen oni, ale i jiní podobně rádobyumělecky orientovaní lidé.

Možná se mýlím, ale mám za to, že by mohli sloužit jako účinný odstrašující příklad. Navíc by město získalo další čtyři nedobrovolné, ale zato určitě velmi ostražité hlídače s rýžákem v ruce. Kdyby hlídali špatně, přibylo by jim práce.