Ivana Šuláková: Škatule, hejbejte se

Před pár lety jsem bydlela ve Vratimově. Je to malé městečko hned za Ostravou, které podle mne rozhodně nepatří k nejpůvabnějším. Ač se místní radnice snaží o jeho zvelebování, bývalou průmyslovou tvář toto místo prostě žádným make-upem zastřít nedokáže.

Další pořádnou šmouhu utržilo v roce 2010, kdy sem náklaďáky začaly navážet hromady kalů z ostravských lagun. V areálu bývalých papíren měly být zpracovány na palivo. Obyvatelé protestovali, oprávněně se obávali hrozícího hluku, prachu i ekologických rizik. Nebylo jim to nic platné.

Teď se píše rok 2016, od začátku navážení odpadu z lagun uběhlo už šest let. Z hromady paliva se práší, line se nevábný zápach a výhled z blízkých oken také nepatří k první cenové skupině. Ke skládce se přitom nikdo nehlásí.

V případu už padla trestní oznámení, zkoumalo ho hejtmanství, pomoc slíbila Ostrava, dokonce existují fondy. které mohou finančně pomoci, ale... dokud nebude jasno KDO je vinen a KDO má učinit nápravu, je to jen bohapusté svalování viny z jednoho aktéra na druhého. A místní jsou ti poslední, na které se tu myslí.

Ve Vratimově už nebydlím, a tak se na odpad z lagun dívat nemusím. Teoreticky by mi mohlo být jedno, že tam jsou. Ale není tomu tak. Vadí mi to, stejně jako ony černé skládky, o kterých byla řeč na začátku. Co je za humny, mne zajímá taky. Vím, že kdyby ne, mohl by podobný svinčík skončit třeba tam, kam se ráda vydávám na procházky. Ostatně, u ostravských kalů nikdo neví. Bůhví, kam vlastně ty vratimovské hromady vyvezou, až někdo ukáže prstem na toho, kdo se tohoto úkolu bude muset ujmout.

Být vámi, milí posluchači, dobře si ohlídám ta vaše humna. Ono to totiž může být jako v té známé dětské hře: "Škatule, hejbejte se!".