Ivana Šuláková: Snění po Vaculíkovsku

Mám ráda sny. Myslím si, že kdo nesní, nemá fantazii a jeho život je takový nějaký - plochý. Určitě ale občas míváte i vy sny, kterým nerozumíte. Možná v takových chvílích hledáte vysvětlení ve snáři po vaší babičce.

Také mám doma jeden. Je ale jiný. Jmenuje se Český snář. Poprvé se mi jeho část dostala do rukou ve třetím ročníku gymnázia, celý teprve po Sametové revoluci. Je také o snech, ale hlavně je svědectvím o době, v níž mnohé bylo jiné než dnes. Odehrává se v roce, kdy jsem právě vstoupila do teenagerovského věku, a mnohé nelogičnosti kolem mne jsem vůbec nechápala. Autorem tohoto neobvyklého a ve své době často kritizovaného "snáře" je Ludvík Vaculík.

Původem Valach z Brumova, spisovatel, novinář a autor manifestu 2000 slov, chartista, neutuchající bojovník za svobodu... Tím je, vlastně byl, Ludvík Vaculík. Zemřel před týdnem a dnes se s ním česká společnost loučí naposledy. Jeho definitivním odchodem ztrácíme osobnost, která spoluvytvářela a psala naše novodobé dějiny.

Netajím se svým velkým obdivem k němu. Nejde jen o jeho obrovský talent coby spisovatele a novináře. Jde o jeho celoživotní boj za nezávislost. Byl člověkem, který si přes represi všeho druhu zachoval rovnou páteř a nepucoval boty mocným. Přitom měl i své slabosti, neřesti a také sny o lepším světě, o dobru v každém z nás.

Připadá vám jeho filozofie opravdu jen jako sen? Ale vždyť JE řeč o snech, i o těch nepochopitelných a prožitých, které můžeme najít třeba v Českém snáři!

V mé knihovně i v mém životě má, stejně jako Ludvík Vaculík, důležité místo. Proč? Třeba i proto, že si dneska tento román můžu normálně koupit nebo půjčit v knihovně. Vždyť to není zase tak dávno, kdy mohl mezi lidmi kolovat jen tajně a v ručně pořízených opisech, a v atmosféře strachu, že když ho u vás najde někdo nepovolaný, máte zaděláno na pořádný malér.

Já tomu říkám NAPLNĚNÉ SNY! A pan Ludvík Vaculík? Ten by asi řekl, že tuhle poznámku jsem psala citem a ne rozumem.