Ivana Šuláková: Sobotkovy doly

Nehoráznonst, vydírání, nůž na krku - taková a další ostrá slova vyřkla řada předních českých politiků v posledních dnech na adresu vlastníka uhelné společnosti OKD. Proč? Protože nabídl státu odkoupení této předlužené těžební firmy za 4 miliardy korun! V opačném případě prý ji čeká insolvence, propouštění a kdoví, jestli prý horníci vůbec dostanou výplatu!

Podobný veřejný a tvrdý nátlak ze strany soukromé firmy ještě česká vláda nezažila. Její členové oprávněně reptají a staví se rezolutně proti, včetně premiéra Sobotky. Paradoxem ale je, že to byl právě on, kdo dříve státní firmu OKD v roli ministra financí prodal Karbon Investu za polovinu skutečné hodnoty. Dnes tvrdí, že o podcenění nevěděl.

Možná bych mu věřila, že promítnutí hodnoty dvou desítek dceřiných společností OKD a dalších nemovitostí do tehdejší kupní ceny nebylo úmyslné. To bych ale musela počítat s tím, že ministr financí umí počítat na úrovni žáka první třídy. Anebo bych nesměla vědět, jak podivně se v minulosti privatizovaly další velké české firmy.

Ač se tedy zlobím na vyděračské způsoby vlastníka OKD stejně, jako asi většina tohoto národa, jedním dechem dodávám: co sis, Sobotko, uvařil, to si taky sněz! Přitom pevně doufám, že všechna ta razantně vyslovená antivyděračská prohlášení našich politiků nejsou jen přesně cíleným taktickým žvaněním před blížícími se volbami.