Ivana Šuláková: Stáří

Naše společnost se proměňuje. Nejzásadnějším jevem je, že stárne. Hranice odchodu do důchodu se sice posunula a tím symbolicky oddálila i věkovou kategorii senior, ale statistice je to jedno.

Ta nezohledňuje ani fakt, že mnozí i přes nárok na důchod pracují jen proto, aby se jejich ekonomická situace zásadně nezhoršila. I prarodiče totiž splácejí hypotéky, půjčky na auto, často finančně pomáhají vlastním dětem nebo svým ještě starším rodičům, jejichž penze nestačí na důstojné staří.

Do důchodu nakonec ale odejdou i ti nejvytrvalejší. Většinou je k tomu donutí zdravotní obtíže a – stáří.

A v takové situaci je pak každá koruna dobrá. Stejně jako je dobrá každá pomoc, které se jim dostane od místních úřadů třeba v podobě odpuštění poplatku za svoz domovního odpadu, dotované dopravy k lékaři, do obchodu či na poštu ale třeba i v podobě právní služby.

Právě s ní teď kupříkladu přišla radnice ve Stonavě na Karvinsku. Seniorům začala přispívat 800 korun na služby advokáta, který jim má pomoci třeba s revizí smluv.

Mnozí z vás si teď možná říkají, že je to málo. Já si ale myslím, že pro staré lidi je to hodně. Nejde jen o těch pár stokorun, které pomohou třeba od šmejdů, kterým naletěli. Pro seniory je to signál, že nejsou nepotřební. Že jim my, ostatní, neupíráme právo žít důstojně, bez zbytečných stresů.

Nevím, jak pro vás, ale pro mě je takový signál hodně důležitý. Statistici tvrdí, že když už já budu v důchodu, budou lidé nad 65 let v Česku tvořit celou čtvrtinu populace. A to je opravdu hodně.

Ať chceme nebo ne, všichni budeme jednou mezi stále početnější skupinu seniorů patřit. A taky i my budeme rádi za každé projevené gesto vstřícnosti a ochoty podat pomocnou ruku.