Ivana Šuláková: Stáří na dlažbě

22. únor 2015
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Život v penzi může mít různou podobu. Někteří si ji užívají v plném zdraví a elánu, obklopeni rodinou a přáteli. Jiní strádají chorobami a také absencí příbuzných a kamarádů ochotných podat pomocnou ruku. Žijí, nebo možná lépe řečeno - přežívají - všelijak. Příkladem mohou být handicapovaní klienti přerovské ubytovny, kteří se musejí vystěhovat. A další přibyl tento týden v Havířově. Jak se zdá, je to ale jen špička ledovce.

Čím dál více si uvědomuji, že stáří vůbec nemusí být pěkné. Ještě donedávna jsem žila v přesvědčení, že život v důchodovém věku může být plný pohody, radosti z vnoučat, ochoty okolí kdykoliv pomoci. Že snad jen to zdraví je něčím, co nám naši blízcí nemohou dopřát. Nedivte se mi, moji předkové prostě takoví byli. Viděla jsem to jako dítě kolem sebe pořád. Ti, kteří zestárli, se nikdy nemuseli bát samoty a strádání.

Jenomže, jak čas utíká, vidím více i za pomyslné ploty lidí v sousedství. A věřte tomu, že to vůbec není pěkný pohled. Média před pár dny zveřejnila několik případů parazitování na stáří. Nedostatečná péče, často nekvalifikovaná, bydlení ve vlhkých a plesnivých prostorách, špína, nekvalitní jídlo, zákazy mluvit s lidmi zvenčí... Že vám to připomíná vězení? Omyl! Naši vězni se, ve srovnání s některými seniory, mají opravdu královsky.

Případy, o kterých teď novináři píší a natáčejí reportáže, jsou ale podle mne jen špičkou ledovce. Úřady na ně zareagovaly vlnou kontrol a ty jistě odhalí daleko větší průšvihy. Jenomže, ono nejde o tyto ubytovny. Jde o lidi, kteří v nich našli domov. Domov, který jinde nemají. Nebo si snad myslíte, že by nějaký důchodce pobýval v tak děsivých podmínkách dobrovolně, kdyby měl na výběr?

Vím, že náš stát není bohatý a na řadu bohulibých věcí nemá peníze. Když má ale dost pro ty, kteří se práci vyhýbají jako čert kříži, když mu není zatěžko zvedat platy politikům nebo prohrávat nesmyslné soudní spory, do kterých se dostal vlastním přičiněním, měl by najít rezervy i pro ty, kteří už si své odpracovali, žijí skromně, neutápějí sociální podporu v alkoholu nebo neprosázejí v hernách. Chtějí jen důstojně prožít období, kterému říkáme - stáří.

autor: š.iva
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.