Ivana Šuláková: Teror za dveřmi

Zažili jste někdy domácí násilí? Pokud ne, můžete se považovat za šťastlivce. Takových případů jsou totiž tisíce a často se dějí se opakovaně. Do rukou policistů se jich přitom dostává pouhý zlomek. To, jestli zasáhnou a násilníka vykážou z domácnosti, kterou tyranizuje, záleží hlavně na osobní odvaze lidí, kteří jsou terčem jeho útoků.

Policisté v Moravskoslezském kraji za uplynulých 10 let vykázali z domu přes 1200 lidí podezřelých z násilí. Od roku 2007 jim to dovoluje zákon. V Ostravě vznikl i speciální policejní tým a čtyři poradenská místa pro oběti.

Jenomže mnohý teror, který se děje za zavřenými dveřmi bytu stále zůstává neodhalen a nepotrestán. Proč? Důvody jsou různé.

Někdy je to stud, který nedovolí rodičům přiznat, že je týrá vlastní potomek. Jindy je to tristní ekonomická situace, která drží ženu u násilníka. Mnohdy ale oběti násilí ani nepřipouštějí, že je na nich pácháno nějaké bezpráví. Považují to za něco běžného, co se děje i v jiných rodinách. Možná i proto, že to dříve vídali u vlastních rodičů.

A nakonec se dostávám asi k tomu nepodstatnějšímu, co podle mě stojí za tím obrovským množstvím neobjasněného násilí v rodinách. Je to obyčejná lidská lhostejnost. Nechuť většiny sousedů, přátel a známých zaplést se s problémem, ze kterého koukají trable. Raději jen tiše přehlížejí to, co je očividné, a jsou rádi, že jich se to vlastně netýká.

Jenomže ona může přijít chvíle, kdy se jich to týkat bude a pomocná ruka se pak bude hodit. Násilí, šikana, psychický teror a další způsoby týrání lidí totiž bují všude. Dokonce jsou známé případy, kdy jeden senior v domově pro důchodce takovým způsobem utlačoval jiného. Takže opravdu se to netýká nás všech?!