Ivana Šuláková: Testovaní kantoři

Když jsem z úst některých lidí slyšela návrh, aby budoucí učitelé povinně procházeli psychotesty ještě během studia na vysoké škole, myslela jsem, že upadnu. Tahle rádoby geniální myšlenka se musela zrodit v hlavě člověka, který patrně nežije v realitě. Jak si jen někdo může myslet, že pomocí psychotestů sprovodíme ze světa všechny nebezpečné lidi působící ve školství?!

Za prvé všichni víme, že se i z mladého duševně zdravého a sociálně zralého člověka může časem stát pomatenec nebezpečný svému okolí. Za druhé si kladu otázku, jak tomu bude u ostatních profesí, které mají na naše děti vliv? Vždyť ony nežijí ve školním vakuu. Chodí pravidelně do různých zájmových kroužků, do kina, k lékaři, půjčovat si knížky…

Budeme snad nechávat testovat i budoucí knihovníky, mediky, prodavače zmrzliny či kuchařky vydávající obědy ve školní jídelně?! Už už slyším, jak říkáte, že je to nesmysl. Mluvíte mi z duše. Kdybych se ale řídila logikou tvůrce myšlenky psychotestů pro studenty kantořiny, nesměla bych ani na tyto profese zapomenout. Taky totiž patří do dětského světa.

Lidí, které můžeme označit za psychopaty či sociopaty, běhá po světě až příliš mnoho na to, abychom si proti nim mohli vytvořit opravdu stoprocentně ochranný systém. V případě frýdeckomísteckého učitele, který zastřelil svou studentku i jejího dědečka, hrály roli zhrzené city. A ty jsou, jak víme, dost složité. Často i pro ty, kteří žádné násilnické sklony nemají.

A ještě jednu věc vám, moji milí, řeknu na závěr. Sama jsem si vyzkoušela, že se o některé psychotesty dají obelhat. Stačí, když víte, jak na ně! Když jde prkotiny, může to být legrace. Když je ale ve hře nálepka na celý život, jde do tuhého. Můžete totiž někoho předem odsoudít nespravedlivě a naopak - dát nějakému pomatenci šanci, opatřenou navíc i úřední lustrační nálepkou!