Ivana Šuláková: Ticho léčí

Řadu bezesných nocí už mají letos za sebou Ostravané, kteří bydlí poblíž areálů pořádajících hudební festivaly. Sama jsem zažila, jak v noci duní třeba takové Colours of Ostrava v době, kdy jsem také bydlela v centru krajského města. Říkala jsem si ale, že těch pár dnů prostě nějak vydržím. Dnes je ovšem situace zásadně jiná. Ostrava už nehostí pouze tuto jedinou monstrózní multižánrovou akci, ale celou řadu.

Dunění hlasité hudby, které je slyšet i několik hodin po půlnoci, už mnohé místní obyvatele přimělo ke stížnostem. Úřady jim slíbily nápravu. Faktem ale je, že organizátory k tomu přinejmenším letos nikdo přinutit nemůže. Radní totiž ve smlouvách na taková omezení nemysleli. Mysleli hlavně na to, kolik festivaly přilákají do Ostravy turistů ochotných utrácet. Obyvatelé a jejich klidný spánek byli vedlejší.

Vyhrožování ostravského primátora Tomáše Macury (ANO), že potrestá pořadatele, kteří nevyslyší jeho čerstvý apel na ztišení hudební produkce po půlnoci, je z mého pohledu pouhým plácnutím do vody. Jak víme, pořadatelé se vždy chovají tržně a mají jedinou motivaci - finanční. Když příště nedostanou peníze od města, seženou si je jinde. Hlavně, že pod pódii bude plno a diváci si budou moci užívat bez omezení celou noc.

Jak z toho ven? Inu, já bych všechny ty úředníky a politiky, kteří dávají požehnání podobným akcím blízko obytných zón, nastěhovala na příslušnou dobu co nejblíže k festivalu. K přání dobré noci bych přidala i přání krásného počasí, při kterém vás tropické teploty nutí otevírat okna dokořán a plnými doušky hltat čerstvý ostravský vzduch prosycený dunivými rytmy hudby všeho druhu.