Ivana Šuláková: Upomínka

Už se vám někdy stalo, že jste se takzvaně uklikli? Jinými slovy na klávesnici počítače jste omylem zmáčkli sousední písmeno či číslici? Pak určitě víte, že i taková malá záměna může v praxi znamenat velký malér.

Třeba když při využívání elektronického bankovnictví zaměníte číslo banky a peníze pošlete někam úplně jinam. A přesně to se mi stalo.

Aby mí rodiče nemuseli hradit zbytečný poplatek na poště za složenku, poslala jsem za ně elektronicky peníze firmě, u které využívají pevnou telefonní linku a internet. Jenomže uklikla jsem se a částka dorazila na úplně jiný účet.

Zřejmě bych to sama zjistila později, ale předběhl mě telefonní operátor. Sedmý den po lhůtě splatnosti dorazil mým rodičům firemní e-mail s výhružkou pokuty a odpojení. Jen co si ho přečetli, následovalo vzápětí podobně laděné varování i prostřednictvím telefonátu. Jenomže se v něm neozval konkrétní zaměstnanec firmy, ale pouhý automat s předtočeným zvukovým záznamem.

Možná si říkáte, že je to v pořádku, že je třeba dlužníky upomínat. Ano, myslím si totéž. Ovšem ta forma je na můj vkus nelidská, obzvláště jsou-li jejími příjemci senioři, v tomto případě mí rodiče.

Nejen, že s nimi komunikoval jen robot prostý možnosti poradit, ale ještě jim telefonní operátor jako bonus přidal výhrůžku odpojení. A to i když ví, že jsou dlouhá léta řádně platícími a tedy současně perspektivními klienty.

Co z toho plyne? Tam, kde zákazníci pořád nemají na výběr, se některé firmy stále chovají jako monopoly. Zajímají se jen o výdělky, ale nezajímají je ti, kteří jim zisky pomáhají vytvářet. Opozdilcům servírují upomínku natvrdo a nestojíte jim ani za to, aby s vámi mluvil živý člověk. K tomu není co dodat. Snad jen přání, abyste podobnou zkušeností nemuseli projít i vy.