Ivana Šuláková: Uvařená rajčata a vejce na hniličku

Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným, prohlásil Antonín Důra v Rozmarném létu, v českém filmu, který režisér Jiří Menzel natočil podle stejnojmenné knihy Vladislava Vančury. Film je starý stejně jako já a stejně tak dlouho je v oběhu právě tento oblíbený citát.

I já jsem letos přesvědčena, že tento způsob léta je poněkud nešťastný. Úmorná vedra, kdy je většina z nás schopna fungovat jen na třetinu normálního výkonu, se střídají s hrozivými bouřkami, při nichž lítá vzduchem kdeco, z oblohy metají blesky a na zem se valí proudy vody, která pak těm méně šťastným zatápí sklepy a zahrady. A jak říkají klimatologové, v příštích letech nebude líp.

S výkyvy počasí zřejmě nic neuděláme, asi se na ně prostě budeme muset připravit. Já osobně ale moc nevím, jak. Nechce se mi trávit horké dny v klimatizovaných obchodních centrech, ani netoužím po tom, běhat každý večer přeparkovávat auto z dosahu odlétávajících větví. A už vůbec nemám chuť trávit delší letní dny jen s pocitem, že to úděsné vedro prostě musím nějak přežít, zatímco bych si mohla užívat všeho, co mi toto roční období nabízí. O spánku-nespánku v tropických nocích už ani nemluvím.

Zřejmě ale budu muset slevit z mých představ. Už vím, že si v zimě koupím klimatizaci na kolečkách a v létě přidám i na UV faktoru.

Jen pořád netuším, jak ochráním mou zahrádku. Věřím, že i vy, kteří máte nějakou zeleň před domem, dobře víte, o čem mluvím. Ani permanentní zalévání a občasné průtrže mračen ji totiž nemohou ochránit před slunečním úpalem.

A jak jsem stará, tak se pořád nestačím divit. Poprvé v životě jsem letos viděla uvařené rajče. Ale pozor! Nemluvím o zelenině připravované doma v kuchyni. Mám na mysli rajčata na keříku. Ještě ráno se červenala v plné síle na stonku a o pár hodin později je sluneční výheň doslova uvařila.

Jen by mě zajímalo, jak ve vedrech přežívají třeba čerstvě snesená vajíčka. Možná jsou taky rovnou hniličku, co říkáte?!