Ivana Šuláková: V pasti

Pokud jste právě došli k závěru, že mluvím o nějakém obtížném hmyzu, mýlíte se. S ním by to bylo jednodušší, vzala bych plácačku nebo nějaký repelent a byl by klid. Na kuřáky ale žádný repelent nefunguje.

A proč mi tak vadí? Jednoduše proto, že mě do své závislosti taky zapojují, samozřejmě bez mého souhlasu. Je mi úplně jedno, že za cigarety utratí velkou část své výplaty, že si zadělávají na vážná onemocnění, že jim žloutnou zuby i pleť a stárnou mnohem rychleji. To je jejich věc. Vadí mi ale, že mě nutí tabákový dým konzumovat taky.

Uvedu příklad. Každé ráno jezdím od vlakového nádraží trolejbusem do centra Ostravy. Když mám štěstí, zavřou se dveře linky 106 až za mými zády, a já si po pár metrech běhu sednu, nadechnu se a – zjistím, že trolejbus je opět plný dýmu.

Vysvětlení je jednoduché. Řidič si na konečné dopřával nikotinovou pauzu, a protože nechtěl jít z tepla ven, užil si ji rovnou za volantem. Výstražný piktogram a nápisem Zákaz kouření, který má vylepený hned za zády, zřejmě bere jen jako upozornění pro cestující.

V pátek mi už došla trpělivost a tak jsem řidiče na kouř upozornila. A výsledek? Rozhodně ne omluva. Jen nasupený, všeříkající pohled a přibouchnutá dvířka.

Víte, pane řidiči, i ten teenager na zastávce s dýmící cigaretou na mou nedávnou připomínku řekl aspoň: „Jasně, sorry!" A vy? Vy nejen že porušujete předpisy, ale ani nevíte, co je to obyčejná lidská slušnost.

Nevím, jestli mou (Ranní) poznámku uslyšíte, ale určitě ji uslyší někteří jiní vaši kolegové, řidiči a kuřáci. Pánové a dámy, profesionálové za volantem, nechejte si vaše cigarety! Možná vám opravdu pomáhají překonávat stres z nelehké práce i protivných cestujících, ale nenuťte nám vaše zlozvyky!

A protože vím, že nejste všichni stejní, budu doufat, že až v pondělí nastoupím do trolejbusu, nebude to v něm sice vonět po fialkách, ale tentokrát aspoň ne smrdět po cigaretách.