Ivana Šuláková: Zábava na druhou

Před pár dny jsme vysílali anketu, ve které jsme se vás ptali, jak jste v dětství trávili prázdniny vy. Když jsem poslouchala vaše odpovědi, připomněla jsem si mé vlastní letní dětské zážitky. Vlastně, když se nad tím zamyslím, tak právě mé prázdninové příběhy převažují nad všemi ostatními, byť se odehrávaly každý rok v pouhých dvou měsících, zatímco školní rok byl pětkrát delší. Možná je to tím, že zásadně vybočovaly z každodenního stereotypu a skýtaly nepřeberné možnosti k odhalování něčeho doposud nepoznaného.

Ostatně, i dnešním školákům se toho nabízí nespočetně. Jen mi připadá, že je to všechno tak nějak moc organizované, sešněrované do časového limitu od-do, svázané přísnými pravidly pedagogického dozoru, hygienických nařízení a často to stojí i ohromné množství peněz. Přitom jejich nedostatek mnohé rodiny považují za velkou překážkou pro to, aby svým potomkům nabídli to, o čem si myslí, že jim přinese vytoužené prázdninové zážitky, na něž budou vzpomínat třeba i po třiceti letech.

Já si ale nemyslím, že problém je jen v penězích. Potíž je v tom, že děti dneska často ani nevědí, kde hledat smysluplné trávení volného času bez toho, aniž by nevyužívali internetu. Dokonce i oním nejbližším kamarádem pro páchání prázdninových lumpáren pro ně bývá pouhý počítač. V době mého dětství počítače nebyly, vrcholem pokroku byla kalkulačka. Zato všude kolem mne byli vrstevníci hledající dobrodružství ve všednodenních věcech. A když v tom hrály roli peníze, tak většinou jen za nějaké to nechtěně vytlučené okno nebo zničené povlečení sušící se na šňůře, které jsme využili jako skvělou oponu pro naše pouliční divadlo.

Možná budete argumentovat tím, že tenkrát na děti venku nečíhala taková nebezpečí, jako dnes. To se ale hrozně mýlíte. Daleko větší nebezpečí číhá na internetu. Děti tam mohou vidět a prožít hrůzy, na které v ulicích nenarazí ani náhodou. A kamarád-počítač jim, na rozdíl od toho živého-dvounohého, taky nepomůže dokulhat domů, když si při kopání do balónu narazí koleno.

Co k tomu dodat? Možná až příliš kombinujeme, když pro své děti plánujeme prázdniny. Možná taky příliš počítáme. Jasné je, že prázdnin u babiček si s prodlužujícím věkem odchodu do důchodu budou užívat nejspíš až jejich pravnoučata. Ale zkusme třeba pro příště dětem vysvětlit, na co a na koho si dát venku pozor a přitom i povyprávět o tom, co jsme o prázdninách prováděli jako děti my. Při troše snahy i štěstí v nich najdeme vděčné posluchače i následovníky. A třeba budeme překvapeni i tím, jak jsou naše dítka samostatná a kreativní.