Ivana Šuláková: Začátky s Hurníkem

K Iljovi Hurníkovi mám velmi specifický vztah. Není pro mne pouhou osobností v seznamu významných postav českého národa. Byl totiž mým prvním hudebním učitelem.

Pokud z toho vyvozujete, že jsem patřila k vyvoleným umělcům, které vyučoval na Pražské konzervatoři, musím předchozí tvrzení trochu poopravit - byl prvním autorem, který mě prostřednictvím svého psaného díla uvedl do světa hudby.

V první třídě jsem totiž od mého kmotra dostala k narozeninám Hurníkovu knížku "Struny, klapky, paličky". A hned jsem se do osmdesátistránkové publikace, která tenkrát vyšla v Albatrosu, zamilovala. A mám ji schovanou dodnes.

Ilja Hurník byl skvělý učitel. Poutavě a vtipně mě uvedl do světa hudby, hudebních nástrojů, orchestru. Vysvětlil mi, k čemu je dirigent, jak se vyrábí gramofonová deska a taky mě zavedl do zákulisí koncertních sálů.

Později jsem jeho úžasný cit pro hudebnost dokázala ocenit i v jeho skladbách a notovala si jeho písničku Zasadím jablůňku. A také jsem hltala jeho gramofonový cyklus nazvaný "Umění poslouchat hudbu". Soubor osmi, tehdy ještě vinylových desek, je důkazem Hurníkových schopností vychovávat lidi k tomu, aby uměli hudbu poslouchat, rozumět jí a také si z ní odnést zážitky.

Je moc fajn mít takového učitele, jakým byl pro mne Ilja Hurník. Člověka, který vám přiblíží svět z pohledu talentovanějšího, zkušenějšího a vzdělanějšího. Osobnost, která vám nezprotiví vaši touhu po poznání a naopak vám otevře vrátka k novým světům tvořeným ohromným množstvím uměleckých i vědních oborů.

Pro někoho z nás to může být hudba, pro jiného entomologie, pro dalšího malířství. Je jasné, že tyto obory se jen pro málokteré z nás stanou nakonec i profesí, jedno ale mají určitě společné - rozšíří nám pohled na svět a umožní nám vychutnávat si ho plnými doušky.