Ivana Šuláková: Živý alarm

Díky autu se dostanu tam, kam potřebuji, a to i rychle. Mohu si udělat zastávku, kdy chci, vézt spolujezdce, se kterým je mi fajn, a poslouchat třeba hudbu, která se mi líbí, a ještě si u toho zpívat. Podotýkám, že falešně. Kdybych chtěla takhle nahlas hulákat mé oblíbené Nohavicovy písničky třeba v tramvaji, asi bych ostatní nepotěšila. A to i přes fakt, že spousta z nich původnímu interpretovi fandí stejně jako já.

Mé auto má i další zásluhy - díky němu nemám vytahané ruce od nákupů, nepotřebuji stěhováky na menší vybavení v bytě, a když je mi zle, dostanu se k lékaři bez cizí pomoci. A dalších výhod bych našla jistě spoustu.

Vědoma si kvalit mého kovového miláčka, náležitě o něj pečuji. Pravidelně ho napájím, pulíruju, vozím na prohlídky a dokonce jsem mu uzavřela dvě pojistky, jednu povinnou a druhou "životní". Má se u mne zkrátka dobře.

No, a protože mi na něm záleží, občas kvůli němu mívám sny. Párkrát ho v nich někdo obešel s klíčem, zažil srážku s divočákem a nedávno si na něm smlsnul i zloděj. Můj sen o krádeži auta ale předčil realitu. To, co zažila jedna žena tento týden v Kopřivnici, policisté zřejmě zapíší mezi rarity.

Byl všední den, kolem desáté dopolední. Paní čekala ve voze s kouřovými skly, poblíž místního koupaliště, když vedle zastavilo jiné auto. Neznámý muž, který z něj vystoupil, se po krátké exkurzi po parkovišti rozhodl právě pro to, ve kterém čekala. Začal strhávat gumové těsnění s jasným úmyslem - auta se zmocnit nebo jej přinejmenším vykrást.

Bohužel, žena zpanikařila a zakřičela na něj, takže zloděj vzal do zaječích. Možná, že kdyby s tolik nevyplašila a mobilem hned přivolala pomoc, skončil by lump rovnou v chládku. Takhle zmizel bůhvíkde. Ale její úlek mě nepřekvapuje, hloupost zloděje ano.

A co z toho plyne? O svého plechového miláčka můžete přijít opravdu kdekoliv a kdykoliv. A nejen to, dokonce můžete přijít i o v něm čekajícího partnera, zloděj by si ho mohl omylem odvézt s sebou. O tom, která ztráta by byla větší, nebudu polemizovat, chodila bych po tenkém ledě.

Jisté je jedno, uvnitř sedící pasažér jako výstraha nezabírá. Odborníci vám jasně řeknou, že nepomáhá ani alarm. A nějaký ostřejší pes na zadním sedadle? To by zase bylo týrání zvířete. Možná by ale stačil zvukový záznam štěkání. Prý docela dobře funguje jako ochrana před vykrádáním bytů, tak proč ne aut?!

Klidné víkendové sny, nejen o vašich plechových miláčcích, vám přeje Ivana Šuláková.