Monika Horsáková: Barevná vs. černobílá

Barevný týden je tady! Už v úterý ostravské ulice rozezní Festival v ulicích, na loukách mezi Novou Karolinou a Trojhalím vyrostou sportovní hřiště v rámci projektu Barvy v pohybu, u řeky přístaviště, které nabídne Duhové plavení, a v nově otevřeném Trojhalí si budou moci návštěvníci vychutnat nejen skvělou českou a zahraniční muziku, ale i regionální speciality v rámci gastrofestivalu „Jak šmakuje Moravskoslezsko“.

Ve středu Ostravu zaplaví špička světové odborné hudební veřejnosti, která přijede na konferenci Czech Music Crossroads prozkoumat kvalitu barev české hudební scény, a vše vyvrcholí třináctým ročníkem festivalu Colours of Ostrava – i ten přidal nové barvy v podobě poetické scény nebo scény České televize...

V jakém kontrastu vůči těmto barevným aktivitám je však současný doslova vybydlený stav ostravského centra! Mimo centrální náměstí rozrýpané chodníky, praskající asfalt a děravé cesty. Prázdných výloh a domů přibývá, obchodů a institucí ubývá. A uprostřed vší té nevábné „periferie“, v samém srdci Ostravy, kostel svatého Václava, nejstarší sakrální památka moravskoslezské metropole.

Proč to vlastně zmiňuji zrovna teď, když ulice centra ožijí muzikanty, divadelníky, žongléry, bubeníky, workshopy a dalšími zajímavými aktivitami? Právě proto, že Ostrava může v nejbližším týdnu čekat desetitisíce návštěvníků a stav centra města, které víc než co jiného připomíná místo duchů, není pro metropoli, která chce být sebevědomým evropským městem, zrovna nejlepší vizitkou...

Jak píše historik architektury Martin Strakoš ve své studii zveřejněné v aktuálním čísle bulletinu ostravského okrašlovacího spolku: „Jako bychom se rozhodli ukazovat to nejhorší ze své podstaty, jako by strategií města bylo ukazovat světu, vesmíru i Bohu nuzotu a bídu.“

Blíží se komunální volby a s nimi i řada nekonečných slibů potenciálních zastupitelů. Možná by nebylo špatné si při nich vzpomenout, co – pokud jde o ostravské centrum – slibovali při těch minulých a co z těch slibů zbylo... Vždyť řečeno s Martinem Strakošem: „Pěkné město pěkné žití posiluje.“