Monika Horsáková: Kam až politik může

Zdá se, že čeští politici stále hrají na to, že lidé mají krátkou paměť. Módní přitom už není přeběhlictví, nýbrž vytváření nových stran bývalými vůdci, kteří byli v mateřské straně coby „političtí dinosauři“ odsunuti do pozadí, popřípadě byla na okraj politického spektra odsunuta celá strana.

V moravskoslezské metropoli se nám tak na politické scéně zjevili třeba Toryové nebo Ostravské fórum. Za první zmíněnou stranu vedl kandidátku Dalibor Madej (dříve v dresu ODS), za druhou Petr Kajnar (předtím v týmu ČSSD). Oba přitom v posledních letech výrazně formovali ostravskou komunální politiku. Jejich billboardové proklamace snažící se „konečně najít řešení“ nebo vrátit do politiky slušnost tedy vypadaly přinejmenším jako dobrý vtip. Zřejmě to tak brali i voliči, protože ani jedna z těchto stran nepřekročila pětiprocentní hranici.

U prvně zmíněného motta bych se ještě zastavila. Letošní komunální volby totiž mimo jiné přinesly řadu kontroverzních hesel. Nejprve ale krátká historická vsuvka.

Když v roce 2005 tehdejší premiér České republiky Mirek Topolánek na adresu státních úředníků prohlásil, „nečekejte ode mne nic jiného než noc dlouhých nožů“, byl z toho mírný poprask. Zmiňovaný premiér se ovšem nepoučil a o dva roky později na otázku, zda od šéfa ČEZ dostal hodinky za 300 tisíc korun, reagoval tím, že příslušnému novináři zaslal textovou zprávu ve znění „Es kommt der Tag“. Jiný politik zase v roce 2010 prohlásil, že regulační poplatky u lékaře jsou „holocaust seniorů“.

Když se v roce 2008 moderátorka německé televize Julianne Ziegler pokoušela ve svém pořadu povzbudit hosta, který v přímém přenosu smutně poznamenal, že musí odejít z práce, řekla mu, že „práce osvobozuje“. Za výrok se ještě týž večer omluvila, ale ani to jí nepomohlo a byla okamžitě propuštěna.

Proč tuhle z dnešního pohledu historii zmiňuji? Protože mám pocit, že to, co ve vyspělých státech považují už řadu let za zásadní prohřešek proti demokracii a elementární slušnosti, je u nás stále vnímáno jako nepodstatná drobnost, nebo dokonce svobodné právo.

Moravskoslezskou metropoli v rámci letošních komunálních voleb zaplavila dvojsmyslná hesla, která k nacistickému slovníku nemají daleko, popřípadě si pohrávají s extremistickými stereotypy.

Ano, na webu si pak jistě můžete přečíst podrobný program, který je za pochybnými hesly schovaný, obsah plakátů typu: „Konečně řešení“, „Ostrava nemusí být jen černá“, „Nulová tolerance“, „Nepřizpůsobíme se nepřizpůsobivým“ atp., kterými byla Ostrava kompletně oblepená, to však nezmění.

Šéf Úsvitu a poslanec Tomio Okamura si pro změnu docela nedávno dovolil v Parlamentních listech zpochybnit podíl pracovního tábora v Letech na romském holocaustu.

Když to všechno shrnu, dere se mi na mysl otázka: Co všechno si politikové v rámci svých veřejných projevů a předvolebního klání mohou dovolit? Znamená snad politická moc i automatickou bezúhonnost a imunitu vůči všem jejich výrokům?

Říkám si, jestli tady není něco nastaveno špatně. Jedni nakladatelé stojí před soudem za vydávání Hitlerových projevů, druzí si bez újmy vydávají knihy popíračů holocaustu. Poslanec si veřejně šíří popíračské myšlenky a billboardy s rasistickým nádechem visí ve třetím největším městě v republice.

Kam to může dojít? Budou nám tady za pár let beztrestně viset hákové kříže a podobizny vůdce? Já si takto vyspělou společnost nepředstavuji. Vy ano?