Monika Horsáková: Když virtuozita splyne s opravdovostí

V Ostravě ve čtvrtek vystoupili čerství nositelé Oscara. Že o tom nic nevíte? Možná to bude tím, že jde o Oscara hudebního, a navíc v oblasti hudby, které jsme si navykli říkat vážná. Řeč je o čtveřici českých umělců, kteří vystupují pod názvem Pavel Haas Quartet a patří mezi nejvýznamnější komorní soubory současnosti.

Před koncertním místem – v tomto případě kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Ostravě-Třebovicích – se nemačkaly davy ječících a umdlévajících fanynek a média se netlačila v předních koncertních řadách. O to soustředěnější a hlubší zážitek hudebníci posluchačům nabídli.

Zahráli smyčcové kvartety Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka. V jejich interpretaci českých velikánů bylo přitom vše, co si lze pod kvalitním hudebním výkonem představit – kromě naprosté interpretační jistoty i vřelost, libozvučnost, osobitost či energie. Zkrátka: virtuozita spojená s opravdovou radostí z hudby.

Přišedším posluchačům přichystali mimořádný zážitek, který opět musel každého z nich utvrdit v tom, že v hudbě je zkrátka cosi božského. Onen povznášející pocit přitom ještě umocnilo duchovní prostředí třebovického barokního svatostánku.

Za to patří dík Svatováclavskému hudebnímu festivalu, který už po jedenácté obohacuje tuzemský festivalový prostor o špičkovou hudbu v sakrálních stavbách. Toto spojení jako by umělecké výkony ještě umocňovalo. Opravdovost a čistota všech hudebních svatováclavských večerů doslova vyráží dech a přináší svým posluchačům bez nadsázky nadpozemské zážitky.

I proto si dovoluji tvrdit, že Svatováclavský hudební festival, který pár nadšenců vyvzdorovalo doslova z ničeho v Ostravě – městě s pověstí rázovitou – a který se později rozrostl do celého kraje, patří nejen mezi nejvýznamnější, ale i nejopravdovější hudební festivaly v zemi.