Richard Piskala: Drama na cyklostezce

Mám ten zážitek pořád v hlavě. Šlapu si to na kole po cyklostezce, jedu zrovna lesíkem, kde se úzká asfaltka kroutí v několika zatáčkách a je tak trochu nepřehledná. Zrovna si říkám, jestli to byl dobrý nápad vydat se skoro ve čtyřiceti stupních na kolo a rozhoduji se, že v příští vesnici si ve stínu cyklohospůdky odpočinu a doplním tekutiny.

A v tom jsem ho uviděl. Za jednou ze zatáček ležel vedle cyklostezky na zemi člověk. Cyklista ve sportovním oblečení. Ležel tváří k zemi, nehýbal se, jeho kolo leželo vedle něj a helma o kus dál.
Zastavil jsem a hned jsem na něj začal mluvit. Nereagoval. V tu chvíli jelo kolem dalších několik cyklistů a všichni zastavili.

Blesklo mi hlavou, že alespoň nebudu sám na to, když budu poprvé někomu naostro poskytovat první pomoc. „Volejte záchranku!“ křikl jsem. A ležící cyklista se najednou jako zázrakem začal probírat. A začal i mluvit, zamumlal: „Ne, nikoho nevolejte!“

No výborně, už reaguje a je při vědomí. Začal jsem se ho ptát, jestli se může hýbat, co ho bolí a podobně. Měl pár oděrek, ale žádné viditelné větší zranění. Nakonec se posadil a nám všem začínalo být jasné, o co jde. Byl to cyklista senior, který nevypadal moc střízlivě. „Kolik jste toho vypil, dědo?“ zeptal se jeden z kolegů cyklistů. „Jen šest piv,“ mávl rukou. A bylo jasno.

V tu chvíli projížděli kolem další lidé. Na otázku, co se stalo, jsem jednomu z nich řekl, že snad nic vážného, ale že děda je hlavně opilý. „Nemusíš to každému hned vykládat!“ vyčetl mi senior a my všichni okolo jsme se rozesmáli. Za chvíli už dokázal i vstát a slíbil nám, že na kole opravdu nepojede, ale půjde vedle něj. Tak snad došel dobře.

Jen mi vrtá hlavou jeho poslední replika. Když jsme odjížděli, tak se mu jeden z cyklistů pokusil promluvit do duše: „Dědo, nemůžete přece pít pivo, když jedete na kole. A už vůbec ne v takovém vedru!“ Na to ten děda odpověděl spíš jen tak pro sebe: „ Já piju jen borovičku."

Ranní poznámka Českého rozhlasu Ostrava je vlastně komentář. Já se dnes dalších komentářů k tomuto mému zážitku zdržím - myslím, že jich není třeba.

Klidné léto vám přeje Richard Piskala.