Richard Piskala: Z té lepší stránky

Sáhli jste si někdy nečekaně do popelníku plného zbytků z cigaret? Já před pár dny. Brzy ráno jsem si v Ostravě cestou na nádraží koupil v automatu tramvajovou jízdenku a když jsem si sáhl do takové té dírky pro vrácené drobné, tak jsem zabořil prsty rovnou do nedopalku cigarety a popela. Přiznám se, že v tu chvíli jsem to opravdu nebral jako dobrý vtip a v duchu jsem si pořádně zanadával.

V tramvaji se mi to pak trochu rozleželo v hlavě, vždyť je to vlastně maličkost, ve vlaku cestou do Prahy se umyju a můžu být rád, že nedopalek už byl vychladlý. Taky jsem se mohl pěkně popálit. No jo, vždyť já jsem měl vlastně štěstí, ne smůlu! Začal jsem se usmívat a v té ranní tramvaji plné ospalých a naštvaných lidí jedoucích na šichtu jsem asi vypadal tak trochu nepatřičně.

Jako blázen jsem si v ten samý den připadal i o pár hodin později, když mi jeden známý v matičce Praze říkal něco v tom smyslu, že mne vlastně lituje, že žiju v tak nepěkném, jedovatém a hrozném městě, jako je Ostrava. Tohle se mne dotklo, vždyť Ostrava je přece i přes ten občasný smog skvělé město s úžasnými lidmi! Vůbec mne nechápal.

Možná se do dnešní doby, kdy je u nás spíš v módě na všechno nadávat a vidět věci černě, moc nehodím. Ale co nadělám, mám prostě sklony hledat i ty lepší stránky. A občas se mi to i podaří.

Opravdu si nedělám iluze, že bych teď tak narychlo po ránu z někoho z vás udělal životního optimistu. To hlavní, co jsem vám od začátku vlastně chtěl říci je, abyste se před vytažením drobných z automatu na jízdenky pořádně podívali, kam že to vlastně strkáte prsty.