Fenomén trampingu přiblíží chystaná výstava v Příboře

Pak vás taky určitě potěší jedinečná výstava o fenoménu trampingu. Na konci jara ji najdete v příborské pobočce Muzea Novojičínska. Muzejníkům se už teď scházejí exponáty.

„To už je slušný základ, předměty se nám pomaličku začínají shromažďovat. Není to tak úplně jednoduché, ale těch trampů je pořád poměrně velké množství a už se mezi sebou začali dorozumívat a už nám posílají informace, že mají pro nás fotografie, různé historické materiály. Ale jsou mezi nimi i osmdesátníci, co mají materiály svých rodičů, kteří stáli u zrodu Orinoka, nejstarší trampské osady v Příboře,“ popisuje Václav Michalička, šéf příborské pobočky Muzea Novojičínska.

Mezi už sesbíranými exponáty nechybí ani více než dvoumetrový totem. „Je to taková indiánská inspirace. Dostali jsme ho od příborského trampa Šamana, který se trampingu věnuje už mnoho let,“ dodává muzejník.

Cenným zdrojem při shromažďování exponátů a dalšího materiálu, který se fenoménu týká, jsou právě sami trampové, kteří dlouhá léta do terénu na vandry chodí a trampské tradice a rituály udržují.

Jak se z Kostelníka stane Šaman

Totem a Šaman|foto: Petra Štrymplová

Šaman, občanským jménem Jaromír Kostelník, je jedním z trampů pamětníků, se kterými je Václav Michalička při shromažďování exponátů v kontaktu. Sedmašedesátiletý Kostelník trampuje od svých deseti let. Dnes s ním do terénu jezdí manželka přezdívaná Mamča.

„Kdysi, když jsme jezdili, byla v létě strašná vedra. Já jsem si vylezl na splav a zajódloval jsem Ó volám déšť, načež začaly čtrnáctidenní povodně. Od té doby mi to zůstalo. Už asi padesát let,“ vysvětluje původ své přezdívky tramp.

Pod pojmem tramping najdete třeba to, že stojí na přátelství, kamarádství, úctě k přírodě a ke svobodě každého člověka. Velký rozmach zažil počátkem 20. století. I v moderní době se ale najde spousta romantických duší, které pravidelně jezdí do terénu na vandry a na setkání do trampských osad.

„Do výstavy bychom chtěli promítnout i řadu trampských zvyků, protože jsou trampové osadní, jsou trampové samotáři... Nebo to, že trampové jezdí v posledním vagónu,“ vyjmenovává muzejník Václav Michalička.

„Poslední vagón byl v podstatě proto, že když se vraceli trampové z vandrů, osad, tak prostě smrděli kouřem, což všem cestujícím nebylo příjemné. Takže trampi jezdili v posledním vagónu. A kdo z civilů si chtěl poslechnout trampskou muziku, tak se tam přestěhoval, sednul mezi nás, eventuálně si půjčil tu kytaru a zahrál,“ vysvětluje Šaman.

Další podrobnosti ze světa trampů i o připravované výstavě si poslechněte v záznamu magazínu Křížem krajem (viz 'Přehrajte si celý příspěvek' v úvodu článku). Tento i další díly pořadu najdete také v iRadiu.