Na kunínském zámku vystavují unikátní deník popisující dramatické dny po osvobození
Jak to přesně vypadalo na kunínském zámku těsně po konci druhé světové války, se až dosud vědělo jen málo. Výstavní sídlo tehdy skončilo poničené a vyrabované. Tamní kastelán má nově k dispozici svědectví tak říkajíc z první ruky. Rodina posledního správce panství Adolfa Purra mu totiž věnovala přepis deníku tohoto správce z května 1945.
„Deník popisuje události, které se odehrály v Kuníně od 1. května až po okamžiky, kdy odváží svou českou manželku a 4 dcery k jejím rodičům do české Kadaně. A kdy se rozhodne také vrátit za pomocí svého bicyklu nazpátek do Kunwaldu,“ říká Jaroslav Zezulčík, kastelán kunínského zámku.
Deník se zachoval v poměrně zvláštní formě. Adolf Purr svůj deník psal zpětně během své internace v bývalém koncentračním táboře v Osvětimi, kde byli němečtí obyvatelé také internováni. Psal na kousky papíru, které si byl schopen v táboře obstarat.
„Byly to kousky jeho papírové matrace, byly to papírové pytlíky od mouky a tak dále. Všechny tyto svitky uchovával v plechovém tubusu, který byl určen původně pro uschování plynové masky,“ vysvětluje kastelán.
Co zajímavého jste se dozvěděl o tom, jak to tady tedy vypadalo v těch prvních dnech po osvobození ze vzpomínek Adolfa Purra.
Podle Jaroslava Zezulčíka je asi nejzajímavější datum 18. května, kdy se Adolf Purr na kole blíží ke Kunínu, aby se sem vrátil. Sleduje naprosto vyrabované zámecké zahradnictví, naprosto zničený park od skotu.
„Nakonec se přiblíží také do svého obydlí. Rodina bydlela v lihovaru, který byl součástí zámku. A tam líčí celé příběhy, které ho potkávají během těch několika málo dnů, které mohl strávit v Kuníně. Ovšem jeho putování do Kunína pak končí internaci v novojičínské krajské věznici, kde líčí také poměry, které zde byly. Je to skutečně velice úděsné povídání a příběh,“ popisuje Zezulčík.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
