Přestože od konce druhé světové války uběhlo přes 70 let, stále je co objevovat. Jako třeba v Suchdole nad Odrou
Smutné výročí si připomíná Suchdol nad Odrou. V lednu roku 1945 zastavil na nádraží transport vězňů z koncentračního tábora Osvětim. Téměř 50 mrtvých těl nechali tehdy nacisté ležet na kolejích. Místní historikové teprve nedávno našli přesné místo, kde je obec před koncem války dočasně pochovala. Na jejich památku tam postavili pomník.
Se suchdolským historikem Danielem Říčanem jsme navštívili Marii Kovářovou, která v lednu 1945 viděla vlak s vězni na místním nádraží.
„Byl to nepříjemný pohled. Byli jenom v těch mundurách, měli jenom ty deky a na obou stranách vojáci se samopaly. A naši nějací, tam z toho břehu, z té pravé strany, tam jim házeli chleba. Ale oni potřebovali vodu. Ty postavy vidím, co jdu kolem nádraží,“ vzpomíná paní Kovářová.
S Danielem Říčanem, místním historikem, jsme se teď přesunuli k pamětní desce, která je na suchdolském nádraží. Tady se píše o tom, že tady bylo z transportu smrti vyhozeno 47 umučených vězňů. Jak se tady vlastně ocitli?
„Bylo to při vyprazdňování Osvětimi, když osvětimský tábor byl v ohrožení, že ho osvobodí sovětská armáda. V té době vyrazilo asi 20 transportů, které musely odvézt 66 tisíc vězňů, kteří se tam nacházeli,“ připomíná historik.
„Většinou to byly vozy, které byly k dispozici. Obyčejné uhláky. Takže ti lidé, pokud se postavili, tam stáli do půl pasu. Takže při té zimě, která tehdy panovala, to musel být otřesný pohled. No a tady v Suchdole ten transport nějakou dobu stál. A došlo tady k pokusům o útěk. A zhruba asi polovina z těch 47 vězňů, kteří tady zůstali po odjezdu, byla mrtvá – už přijeli zmrzlí nebo jinak zahynuli – a druhá polovina byla zastřelena na útěku,“ popisuje tehdejší události historik.
Daniel Říčan mě teď vede po kolejích trati do Nového Jičína. Kam to jdeme? „Těsně vedle kolejí spadla letecká bomba a právě tam bylo odvezeno 47 vězňů z transportu smrti. Celou dobu jsme chodívali na jiné pamětní místo, které je vlastně o 115 metrů dál, kde byla zasázena lípa. Ale až vloni se zjistilo přesněji, kde ten kráter byl. A zbytek toho kráteru tam uvidíme,“ říká Říčan.
„To místo bylo v té době velice zarostlé, byla to opravdu džungle. Takže když jsme seběhli z trati a přišli jsme na toto místo, opravdu tu bylo vidět, že tu je zbytek kráteru. Ale byl zanesený povodněmi, které tu občas bývají. Takže jsme jenom mírně ten obvod toho kráteru trošku obnovili,“ ukazuje historik na místo, kde teď stojí nový památník.
„Je to takových pár symbolů. Je to pražec z železniční trati a kousek kolejnice. A na něm je vytesáno “3. kolej”. Čili to byla ta kolej, na které stál ten transport smrti. No a nahoře jsou takové běžné symboly. Trnová korun z ostnatého drátu a Davidova šesticípá hvězda,“ dodává Daniel Říčan.
Všechny oběti z transportu smrti byly po válce exhumovány a pohřbeny na suchdolském hřbitově.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.