Senioři v Příboře mají speciální muzejní školu

13. listopad 2014

Většina je ve věku, kdy lidé na školní léta už jen vzpomínají. Jenže tihle senioři znovu nakoupili školní notesy a tužky a zasedli do lavic. Kdepak že je najdete? V muzejní škole v Příboře na Novojičínsku.

Přednášky na nejrůznější témata běží už ve čtvrté sérii a nejen pro důchodce jsou doslova tahákem. V moderně vybavené posluchárně v Piaristickém klášteře pravidelně sedí hlava na hlavě.

Před moderním displejem právě přednáší Jana Koudelová ze Slezského zemského muzea. Téma? Vývoj historického centra města Příbora.

„Samozřejmě, že všechno mě nezajímá tak nějak úplně, ale ten Příbor ano. Těším se na přednášku o výpravách Rakouska-Uherska k severnímu pólu,“ říká pan Ivan, rodák, profesí ekonom a momentálně student zapálený do historie.

Ve škole ho historie nudila a podle toho vypadalo i vysvědčení. „Na střední škole jsem měl z dějepisu čtyřku, taktak jsem procházel. Nějak mě to nebavilo, no,“ krčí rameny. Zato dnes má ekonom v penzi z dějepisu podstatně lepší pocit.

Přednášející Jana Koudelová ze Slezského zemského muzea

V téhle škole nikdo nevyskakuje z lavic a nepokřikuje na pedagogy. Nad poznámkami totiž místo dítek sedí o poznání zkušenější školáci. Svá školní léta mají dávno za sebou, ale rádi si tenhle pocit osvěžují. Třeba dvě bývalé kantorky.

„Všechny ty přednášky jsou zajímavé a poutavé. Asi nám to něco dává, když už tady chodíme čtvrtým rokem. A můj syn se mě ptá, kdy bude rodičovské sdružení a kdy mu dám k podpisu žákovskou knížku,“ směje se jedna z nich.

Dozvídat se a současně se setkávat

Václav Michalička, šéf příborské pobočky Muzea Novojičínska, školu organizuje a za nabitou posluchárnu je rád. „Když jsme to rozjížděli, nevěděli jsme, jestli se to chytí. Ale pokračuje to a věřím, že to bude pokračovat i zdárně. Máme 66 přihlášených, zaplněno je to do posledního místečka,“ říká.

Zájem mezi místními seniory byl už od prvního ročníku. „Vysvětluji si to tím, že nejen v Příboře těch možností pro seniory – takových, kde by se mohli něco dozvídat a zároveň setkávat s vrstevníky, vyloženě smysluplně trávit čas a přicházet do kontaktu, není zase až tolik,“ míní Michalička.

Přednáškový sál bývá pravidelně zaplněný do posledního místa

A když škola, tak výlet. I v případě té muzejní to platí, penzistky Vlastu a Ludmilu vzala do Žamberku.

„Moje děti si ze mne dělají legraci, že chodím do školy. A když jsem jela na výlet, tak nařídili dceři, se kterou bydlím, že musí matce nasmažit řízky. A dostala jsem na limonádu, jak jsem to já kdysi dávala,“ směje se studentka na penzi.

Více o muzejní škole v Příboře uslyšíte v záznamu našeho magazínu Křížem krajem (viz 'Přehrajte si celý příspěvek' v úvodu článku). Tento i další díly poořadu pak najdete v iRadiu.

Spustit audio