Tradici ochotnického divadla obnovili v Sedlnicích na Novojičínsku. Soubor už nacvičuje první hru
Desítka amatérů se rozhodla dobýt místní divadelní svět v Sedlnicích na Novojičínsku. Po více než dvaceti letech obnovili ochotnické divadlo a svému souboru dali jméno Sedlo. První hra, kterou pod vedení zkušené režisérky studují, je satira z prostředí komunální politiky.
V sále sedlnického kulturního domu Sněženka tráví odpoledne na divadelní zkoušce asi 10 lidí. Zkouší se tady hra Zase ti tupitelé s podtitulem Zasedání obecního zastupitelstva, kterou napsal Petr Tomšů.
Božena Levá hraje ve hře asistentku Libušku. „Já jsem se ani nepřihlásila, oni mě tak nějak přemluvili. Režisérka je moje sousedka a s manželem mě nějak do toho dostali,“ popisuje se smíchem ochotnice, jak přišla k hraní.
Jedním z herců je také Josef Odstrčil, velká duše sedlnické kultury a spoluzakladatel divadla. Ptáme se ho proto, jak to tady bylo s divadelnictvím v Sedlnicích?
„Bylo to poprvé v roce 1950, kdy se dali nějak do pohybu lidé kolem základní školy. Ale toto divadlo dělalo takové velké kusy jako Lucernu a opravdu těžké věci. Myslím, že po 15 letech zaniklo. A potom spíš z recese v roce 1989 se dali dohromady zase lidi kolem základní školy, posbírali lidi z celé obce a dělali spíš takové recesistické záležitosti,“ vzpomíná Odstrčil.
Pětadvacet let a je tady divadlo nové
„Je to takový mix, děti z Dabingové školy ceny Miroslava Moravce, potom další dvě děti, které nezávisle se přihlásili. A potom je to mix Skotničanů a našich občanů,“ dodává spoluzakladatel divadla Josef Odstrčil.
Rázným hlasem tady ochotnickým hercům velí Petra Lhotská. „Skutečně jsou to nadšenci a ochotníci se vším všudy. A já jsem vybrala hru, tak aby to sedělo co do obsazení a aby to nebylo moc náročné i herecky. Jmenuje se Zase ti tupitelé, což je samozřejmě taková slovní hříčka a víceméně je to taková vtipná delší anekdota, dalo by se říct. Je to taková mírná satira o komunální politice,“ říká režisérka.
Naše rozhlasová návštěva zastihla ochotníky na třetí zkoušce. Režisérky se ptáme, zda může ten soubor nějak zhodnotit a proč se divadlo jmenuje Sedlo?
„Ano, nazvali jsme to jako sedlnické divadlo, takže Sedlo. No a vypadá to, že to vůbec nebyl hloupý nápad, protože se opravdu chytají a jsou hodně příjemní a nadšení. Fakt se baví. A tím, že to je ochotnické divadlo, tak tu podstatu to naprosto splňuje. Protože opravdu my se tak nasmějeme na těch zkouškách, že to není žádné, jak já říkám, velké úměňo. Mě se líbí jejich náboj, no,“ dodává režisérka představení a také profesionální herečka Petra Lhotská s tím, že premiéru lidé uvidí tady v Sedlnicích příští rok na podzim.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
