Už od 17. století míří věřící a poutníci na vrch Cvilín, který se tyčí nad Krnovem

29. září 2016

Vrch Cvilín tvoří výraznou dominantu města Krnova. A dominantou Cvilína je zase barokní kostel Povýšení Svatého kříže a Panny Marie Sedmibolestné, který patří k nejvýznamnějším poutním místům na Bruntálsku. Už při příjezdu z Opavy nebo Bruntálu krásně svítí do dáli.

Jeho prohlídka rozhodně stojí za to. Uvnitř ho zdobí zachovalé nástěnné malby a barokní oltáře a v jeho okolí najdete třináct menších empírových kaplí, které spolu tvoří křížovou cestu. Pro turisty i poutníky je dostupný autem i autobusem, ale ti zdatnější k němu mohou vystoupat po 222 schodech.

„Kostel má krásnou historii sahající do roku 1684. Nejdříve byl tady postaven malý dřevěný kostelík a lidé si ho rychle oblíbili. V roce 1722 začal stavět nový kostel Bedřich Kubín,“ říká duchovní správce Josef Goryl.

Kostelu pak hrozil zánik, císař Josef II. ho chtěl nechat zrušit a zbourat. Dokonce na to vydal i dekret. Lidem se to ale nelíbilo a poslali císaři do Vídně dopis, ve kterém psali, že by bylo lépe kostel prodat a posílit tak císařskou kasu.

„Na takovou argumentaci císař velice rád slyšel, tak čtyři nejbohatší občané Krnova koupili ten kostel za 406 zlatých guldenů. Pro naši takovou představu jeden ten gulden představoval hodnotu asi devíti býků,“ vysvětluje Josef Goryl.

Díky tomuto prodeji čtyřem ctihodným občanům Krnova se teď můžeme podívat i dovnitř do chrámu, který sice doznal už několika změn, ale hlavní stavba je stále původní.

Čtěte také

„To, jak je dochovaná celkově, že nám zůstala ta architektura včetně původního barokního vybavení a výmalby, povyšuje ještě na vyšší úroveň. A samozřejmě jeho poloha, která je na vrchu Cvilín, je velmi významná,“ upozorňuje památkářka Andrea Šírová.

Uvnitř pak zaujme oltářní obraz Panny Marie Sedmibolestné, ke kterému proudí se pomodlit celá řada poutníků.

„Ty obrazy jsou tady dva – jeden je zezadu, druhý zepředu. Je oboustranný,“ ukazuje Josef Goryl. „ Tady to tak je, protože v roce 1684 místní malíř Heinrich Tauber dostal zakázku, aby namaloval obraz do toho dřevěného kostelíka, který už tady dnes nestojí. A zrovna ho maloval v takové pro sebe pohnuté době. Takže vidíme, že namaloval Pannu Marii, která se dívá do nebe, pláče, ruce má složené v gestu prosby. Deset let nato namaloval druhý obraz,“ popisuje duchovní správce kostela s tím, že to je ten obraz, který mohou lidé vidět přímo nad oltářem.

Kostel má za sebou i řadu těžkých let. Například v roce 1865 shořela jeho střecha a obě věže. Během druhé světové války sem dokonce spadla bomba.

autor: Kateřina Daňková
Spustit audio