V seriálu Za vysokou zdí se podíváme na jedno z uzavřených oddělení. Zaměříme se na ochrannou léčbu

Toto je běžný každodenní ruch na takzvaném ‚Céčku‘. Je to uzavřené oddělení pro muže s psychózami. Právě tady se lékaři věnují těm nejtěžším případům a mnoho pacientů sem poslal přímo soud, protože mají za sebou trestní minulost.

S rozhovorem souhlasil jeden z pacientů, pan Jan. Netají se tím, že tady v nemocnici je už popáté a že má problémy s drogami.

„Začal jsem se léčit v roce 2007. Tehdy jsem měl diagnostikovanou schizoafektivní poruchu mánického typu. Časem se moje nemoc rozvinula v paranoidní schizofrenii, protože jsem užíval drogy. Snažím se spolupracovat na té úrovni, aby ta léčba dopadla dobře a abych už se nevracel k těm neřestem,“ říká v rozhovoru pan Jan.

Při léčbě mu nejvíce pomáhá to, že může být v kolektivu lidí, kteří mají podobnou nemoc. „A kde si můžu vytvářet takový náhled na tu svou nemoc. Postupem času mohu získávat opravdu informace nezbytné k tomu, abych znovu nespadl do problémů, které jsem si způsobil těmi drogami,“ dodává pacient.

Obává se toho, jaké to bude, až bude z nemocnice venku? Zvládne to? „Prostě chci žít ten řádný život, do kterého ty neřesti nepatří,“ odpovídá pan Jan odhodlaně.

Primářka tohoto velkého oddělení Nina Drábková přiznává, že je velmi těžké jednoduše popsat, jací pacienti tady vlastně jsou. Co člověk, to úplně jiný případ.

„Kromě komplexní diagnostiky a léčby náš primariát také slouží k výkonu ochranného ústavního psychiatrického léčení. Ochranná léčba je léčení, které je nařízeno soudem a v podstatě nahrazuje výkon trestu,“ vysvětluje primářka.

Pan Jan je jedním z mnoha takových pacientů, kteří se na tomto primariátě nacházejí. Léčení tady je dlouhodobé, někdy trvá i léta.

Celý díl našeho seriálu si můžete poslechnout kliknutím na audio odkaz v úvodu článku.