Za vysokou zdí: Závislost na drogách

Na dveřích pavilonu je napsaná velká devítka a cedulka s nápisem Protitoxikomanické oddělení. Právě těmito dveřmi se pacientům nevstupuje snadno a vůbec si nedokážou představit, jak by jim někdo na druhé straně dokázal pomoci.

„Pro mě to dno bylo vlastně odevzdání mého syna do dětského domova v mé náruči. Řešil jsem to s rodinou a usoudili jsme, že tohle bude nejlepší krok,“ říká Natanael Frater, jeden z pacientů, který souhlasil s natáčením.

Sám říká, že spadl na úplné dno. Dno, které má každý z pacientů nastavené jinak. Mají ale jedno společné – pokaždé je toto dno velmi nízko.

„To, že jsem závislý, jsem si uvědomil, jakmile jsem podstoupil první léčbu. Byla v komunitě a za mě je to největší výcvik na závislost, který může člověk sobě věnovat. Komunitu jsem absolvoval po roce. Poté se mi stalo, co jsem nečekal a v co jsem nevěřil, že jsem spadl do drog znovu,“ vzpomíná.

Až tady v nemocnici pochopil, že musí svůj život rozebrat jako kousky stavebnice a poskládat úplně znovu.

„Dnes už mám zmapované impulzy, co mě k tomu vedly. Teď se je tady snažím řešit. Ta nemocnice, komunita, mi dává sílu, protože vidím, že to jde. A když jsem se znovu ocitl v tom drogovém světě, tak jsem to potřeboval vidět, cítit tu sílu a uvědomit si, že je vždycky šance. Hodně mi pomohlo, když jsem sem znovu nastoupil a začal jsem to cítit znovu,“ vysvětluje Natanael Frater.

V tuto chvíli už není podstatné, kolik si kdo jaké drogy bral, je nutné najít sám v sobě sílu, aby se to už nikdy nestalo. To říká Vojtěch, další z pacientů.

Závislost na drogách. Ilustrační foto|foto: Fotobanka stock.xchng

„Já jsem sem přišel po výkonu trestu, vykonávám ústavní léčbu. Pro mě teď ta léčba je ideální pro přechod do běžného života a nemyslím si, že tím, že bych nějakou dobu strávil ve vězení a na toxičce a bez drog, že by byla moje závislost úplně vyřešena,“ připouští Vojtěch.

Život je krásný

Co s ním na oddělení dělají? „Jsme na oddělení s nějakým režimem s určitým stupněm samosprávy. Máme psychoterapeutické skupiny, strukturovaný program na celý den – ráno vstaneme, začne to rozcvičkou, rajónama, pak máme komunity, skupiny, zase nějaký další odpolední program. Je to ze všeho něco,“ popisuje pacient.

Je pro něj ten režim důležitý? „Režim je, myslím, důležitý pro každého závislého člověka. Dělat si ten den tak, aby byl plný a abychom měli co dělat. Nemyslet na drogy je zezačátku té léčby krátkodobé určitě důležité, takže lidé musí být zaměstnaní,“ vysvětluje.

Co by se dalo vzkázat těm, kteří padají na to dno nebo už na něm jsou a nechtějí se léčit? „Život je krásný.“

Čtěte také

Co je vlastně základem léčby člověka závislého na drogách? Jsou to léky? Jsou to terapie? Co to vlastně je?

„Nejpodstatnější je jejich motivace. Jejich motivace ke změně, jejich motivace k tomu, že chtějí se sebou něco dělat. Na začátku se to odvíjí od jejich snahy dosáhnout nějakých vnějších změn, změn v tom vnějším svém světě. Že ráno vstávají, že si plánují den, že chtějí postoupit do práce, že chtějí mít lepší vztahy se svými blízkými. Ale myslím si, že důležitější je vnitřní změna. Jejich hluboké vnitřní rozhodnutí k tomu, že chtějí pro sebe lepší život a že chtějí žít,“ vysvětluje psycholožka Renáta Koláčková.

Psychiatrická nemocnice v Opavě. Tady vzniká náš seriál |foto: Martin Knitl

A jak pozná, že k takové změně skutečně došlo? „To poznají především oni. A zvenku je to poznat tak, že si lidé začnou víc vážit sami sebe, že začnou mít bradu nahoře. Samozřejmě, že mnozí se vracejí zpátky. Nepovažuji to za něco špatného, protože se vracejí zpátky tam, kde něco bylo pozitivní a kde jdou znovu čerpat, protože je vždycky možná změna,“ dodává psycholožka.

Protitoxikomanické oddělení v některém z dalších dílů ještě navštívíme a uslyšíte, jak vypadá třeba komunita. Je to chvíle, kdy pacient poprvé v životě dokáže zformulovat to, co ho přivedlo do drogového světa. Závislost na drogách se totiž nedá vyléčit. Je možné s ní bojovat, je možné s ní prohrát nebo nad ní vítězit.