ZAZ v rámci svého turné obvykle s médii nemluví, Českému rozhlasu Ostrava ale poskytla exkluzivní rozhovor
Pořádnou dávku pozitivní energie a na vrch i kousek Paříže přivezla tento týden do Ostravy drobná brunetka jménem Isabelle Geffroy. Pokud nevíte, o koho se jedná, možná budete znát spíš její pseudonym - ZAZ. Nejúspěšnější francouzská zpěvačka současnosti s sebou přivezla nové album Paris a fanouškům naservírovala dvouhodinovou show plnou originálních videoprojekcí. Po koncertě pak navíc Českému rozhlasu Ostrava poskytla exkluzivní rozhovor.
Jak se cítíte bezprostředně po koncertu?
Unaveně! Unaveně, protože máme za sebou spoustu vystoupení. Koncertovali jsme předtím v Japonsku, takže ještě cítím časový posun. Ale bylo dobře, cítím se dobře. Jsem spokojená, že dorazilo tolik lidí, užila jsem si to s takovým publikem.
Do Ostravy jste se vrátila už potřetí, takže můžete porovnávat. Jak moc jiný byl tento koncert od těch dvou na Colours of Ostrava?
No, na Colours of Ostrava bylo přes 30 tisíc lidí, takže jasně, že to je odlišné. Koncert na festivalu má úplně jiný kontext. Ti lidé vás nemusí chtít nutně vidět, takže tam jsem cítila, že pro spoustu z nich jsem byla úplně nová. Navíc to bylo v prostředí továrny... Takže ráda hraju jak na festivalu, tak i sólo a tenhle večer jsem hrála jinak než na festivalu. Takže to nejde skutečně porovnávat.
Dobrá, tak jak vzpomínáte na ty festivalové koncerty?
Pořád se mě někdo ptá, který festival se mě nejvíce dotkl. Je to tento. Bylo to totiž velké překvapení, vůbec jsme nečekali, že dorazí 25 tisíc lidí na náš první koncert, že nám budou tleskat ještě 15 minut po koncertu, byli jsme taky vzadu za Alanis Morisette, viděli jsme Bobbyho McFerrina, to byl pro mě dárek. Mám prostě ráda ten festival pro jeho jedinečnou atmosféru. Je plný života, je tam spousta jiných umělců, řemeslníků, malých skupin ze zahraničí... Je to festival, který opravdu zbožňuju. Navíc to prostředí je prostě neuvěřitelné, protože ta továrna udělá z celé akce úžasnou událost.
Na koncertě představujete také písně z nové desky Paris. Co Vás inspirovalo k tomu, abyste vytvořila album plné coververzí?
Ve skutečnosti to vůbec nebylo plánované. Měli jsme hodně turné a pak jsme se společně sešli a já jsem tam povídala o tom, že lidé v zahraničí i ve Francii mě chtějí pořád slyšet zpívat staré písničky. A to nás nadchlo tak, že jsme řekli: Jo! Uděláme takový mix starých francouzských písní a šansonů. Dělám jazz, budeme tam mít Big band! A každý říkal, ano, udělejme to, je to jako stvořené pro nás. A když máte touhu a nadšení, tak to musíte udělat hned! Koneckonců nebylo na co čekat. No a skončili jsme na velkém turné minulé léto i s big bandem. A teď vznikla show, která je hodně inscenovaná, s promítáním, s videomappingem. Je to opravdu jiné, trvalo dlouho, než jsme takové vystoupení vytvořili. Je to hodně vizuální. Mícháme na něm všechna tři alba, je v tom hodně poezie, je to prostě kouzelné.
Na koncertu jste vyzdvihla dvě neziskové organizace - olomoucké Tyflocentrum a akci Celé Česko čte dětem, které jste zapojila do svého projektu Zazimut. Jak si neziskovky vybíráte?
Na každém vystoupení se snažím najít organizaci, která působí přímo v místě a má na ty lidi nějaký dopad. To je pro mě důležité. Je to o místě, kde jste a ti lidé jsou do toho přímo zapojení. Myslím si, že je na světě hodně věcí, kterým bychom se mohli vyhnout prostřednictvím lepšího vzdělávání, které méně omezuje, více naslouchá a rozvíjí.
Vaše poslední album je poctou Paříži, nemůžu se tedy nezeptat, jak se vás dotkly listopadové teroristické útoky? Jak jste je vnímala?
Byla jsem zrovna v Japonsku a okamžitě jsem si vybavila Charlie Hebdo, připomnělo mi to stejný špatný scénář. Velmi se mě to dotklo, protože to bylo v oblasti, kde bydlím. Charlie Hebdo byl také symbolický ale tady to zasáhlo symbol Paříže, nezasáhlo to jenom Francii, ale v podstatě celé lidstvo. Po smutku a vzteku, co jsem cítila, jsem si najednou uvědomila, že to bude těžké, protože moje show se jmenuje Paris. Byla jsem v Japonsku a musela jsem zpívat dál. A nebyl žádný důvod k tomu se ze strachu vrátit. A tak jsem zpívala o lásce, o světle, o svobodě. Bylo důležité pokračovat v tom, co děláme.
Na závěr prozraďte, co plánujete v nejbližších dnech, měsících?
Máme mnoho dalších koncertů. Odtud pokračujeme do Bratislavy, čeká nás také Brno, po novém roce míříme do Kanady na Quebec. Ve Francii mě čeká nějaké vystoupení v televizi. No a jako každý rok se znovu setkávám se svou rodinou a společně slavíme Vánoce. A pak už zase samé koncerty, koncerty, koncerty...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
