‚Zděs dubiněc!‘ Co se stalo s oficírem, který řídil operace na Těrlicku?
Byl v bílé košili, telefonem řídil válečné operace a ještě stihl chlácholit vystrašené těrlické děti. Ruského oficíra, který s dělostřelci zakotvil na statku v někdejším Novém Dvoře u Těrlicka, si penzistka Marie Chroboczková vybavuje přesně takto. Od války dumala, kdo ten muž byl a jestli boje přežil. Po sedmdesáti letech má díky pátrání svého syna odpověď.
Na začátku byl stručný archivní zápis v místní kronice a jedna nesmazatelná vzpomínka. Pamětnice Marie Chroboczková celých sedmdesát let od konce války myslela na neznámého oficíra Rudé armády, který se svou dělostřeleckou divizí přišel v květnu roku 1945 osvobodit Těrlicko a dnes zaniklý statek Nový Dvůr. Znala jen jeho hlášení do telefonu, ale chtěla vědět víc. A tak její syn Ladislav s pomocí ruského honorárního konzula rozjel pátrání.
„Tady v dvaačtyřicátém roku za Německa udělali poprvé silážní jámu a tam vedle je druhá. Kdysi tady býval starý dvůr, který patřil Larischům. Maminka se na tom statku narodila a bydleli tady jako deputátníci – dělali za byt a za stravu,“ říká Ladislav Chroboczek.
Za druhé světové války se tady zabydlovaly armády, které šly Těrlickem. Poláci, Rusi, Němci. Měli tady zajištěnou stravu a bydlení. I pro koně.
„Mamka, když vzpomínala na válku, tak vzpomínala na Poláky, jak jim dávali fazole, vzpomínala na Němce. Ale největší vzpomínku měla, když v pětačtyřicátém přišla sovětská armáda, která 3. května osvobodila Těrlicko – 81. střelecká divize plukovníka Matuseviče. To je zapsáno v kronice,“ dodává pan Chroboczek.
V květnu 1945 se do kuchyně starého dvora nastěhoval nějaký ruský oficír, který na stůl umístil telefon s kličkou, a začal řídit válečné operace kolem Těrlicka. A právě toto je ta postava, která po 70 letech vzkřísila celou tu válečnou historii a pana Chroboczka přiměla k pátrání.
„Maminka celou dobu vzpomínala, když zvedl ten telefon, jak do něj zahlásil: Zděs dubiněc. Byl to nějaký volací znak a toť vše. Pořád jí to hloubalo v hlavě, kdo to ten Dubiněc byl. Jestli se z té války vrátil nebo někde padl – do konce války zbývalo ještě pět dní, že,“ popisuje syn paní Chroboczkové.
Marie Chroboczková, 84letá pamětnice, sedí u starobylého stolu, který tu událost pamatuje. Sedával za ním onen plukovník.
„Měl pěknou uniformu, bílou košili. To byl někdo! Zděs dubiněc, zděs dubiněc... A pořád se mu hlásila bříza – někde zdaleka, tak slaboučce. A my, jako děcka, jsme na něm mohli oči nechat. Když měl chvíli čas, my jsme byli vystrašení, přišel za námi a co my – že má doma tri rebjata v Rusji,“ vzpomíná paní Chroboczková.
„Z dubince se nakonec vyklubal sám plukovník Josef Ivanovič Matusevič, velitel dělostřelecké divize. Té, která přišla do Těrlicka. Po válce sloužil na různých postech ve štábu kyjevského vojenského okruhu a byl uvolněn do penze v hodnosti plukovníka,“ prozradil pro maminku potěšující výsledek pátrání Ladislav Chroboczek.
Za dalšími podrobnostmi příběhu se můžete spolu s námi vypravit prostřednictvím audio záznamu magazínu Křížem krajem – viz ‚Přehrajte si celý příspěvek‘.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
